Gzychtobichla

ovf

Vypada to, že mě fakt zaleju do teho celulojda. Tuž abysem byl moderni, zrobil sem se taku tu stranku na gzychtobichli. Esli matě chuť sledovať, co je noveho s klapkami a co se kdě šustně, tuž se ju lajknitě na tutym odkaze. Pozor na to! Neplesť s tym ruskim čoklem, co mu slibili, že uvidi měsyc z rakety a potem mu vypli vzduch.

Peefko 2016

Nězapomněl sem na vas!

peefko2016

Kdysyk plne plyna – včil Jaryna

Před paru tydňami se ve fabryce začlo proslychať, že na dvorku budě vystupovať Jaryn Nohavica. Hned sem začnul hučeť do Ladika, ať se zopta naši sekretařki – či včil vlasně vrchni asystentki – co je na tym pravdy. Laďa na mě smolil jak na placaty kameň, tuž sem se tam stavil sam. Opřel sem se o stul, abych vypadal něodolatelně a začnul dřystať o počasy, o děckach a pomaly sem přešel na to, esli tu fakt buděme mět Jaryna.

“Jak jako tady?”, zoptala se duležitě?

“Tuž na dvorku, no ni?”, snažil sem se ji pomosť.

“Jestli myslite vystoupeni pana Nohavici v Gongu, tak ano, bude mět šňuru druhy červnovy tyden”, pravila hlasem jak když se odevře faraonova hrobka.

Gong je pro nas vitkovicke na dvorku, tuž jakepak s tym oficyjality.

“Tuž to je super! A listki nafasujem k vyplatě a nebo je možeme zaplatit stravenkami?”, zamrkal sem na ňu mojim flirtovacym tikem.

Podivala se skrz mě, vytahla tydlifon a začla studovať fejsbuk, tajak bych tam něbyl. Povim vam, ta minula byla o dosť přyjemnějši, ale neměla dvacet roku, blond vlasy a dluhe nohi. Temu ju asy šef vyměnil. Šlak ho tref.

Dovalil sem do kanclu a vyhlasyl poradu. Hlavnim bodem programu bylo kdo dokaže zehnať listki. Filip, kery předvčerem vylez mamě z klina a včera nastupil, se zoptal, kdo že je to Nohavica a už letěl ze dveřy jak špinave pradlo. Cyp! Pavel pravil, že zavola svoji robě, kera ma segru na magistratě, kera chodi s manikem, co jeho bratranec robi v knihovně a pry ta jedna fajna knihovnica ma blizko k chlopovi, co ma pod sebu ostravske infocentrum. Tuž dobre, pochopili zme, že Pavel zařydi guvno. Jaruna hned začla sepisovat, kolik teho vlasně chcem. Přyhlasyl se cely naš, vedlejši, aji protějši kancel. Filip se schoval na vecku, kaj se hned na tvitru stěžoval, co zme mu zrobili. To nam hned poreferovala Jaruna, bo ta sleduje všeckich a všude. Nakoněc zme se dostali na osum až deset listku, bo dva se musa eště zoptať doma, esli ich roby pusťa. Naša posledni šanca byl Kamil, bo ten ma znamych všude a kdyby se narodil za komanču, byl by z něho vysmaty vekslak. Enem pokrčil ramenami a pravil, že uvidime.

Tyden před koncertem Kamil rozložil na stul vějiř listku. Naleli zme se po štamprli a chtěli mu dať hobla, ale pravil, že esli se ho dotkněme, zabije nas ve spanku. On je taka nětykavka. V ten velki den zme se zrobili všecy přesčas a pěški přešli do Gonga. Ladik byl jaksyk naměko a ukazoval nam, že napravo robil jeho foter sto roku, tam že měli šatnu a take spominkove dřysty prdy. Už zme to slyšeli tolikrat, že zme enem kivali sucytně hlavami jak na trampolinove sutěži a šli dal, ať stihnem aspoň jedno dvě. Parkoviště bylo narvane jak Halina do legin a Gong už se tež začal plniť. Dali zme se po jednym a čitali program. Pavel jak zystil, že koncerty su cely tyden, začal frflať, že beztak to ma Jaryn nařyzene od Světlika. Bo jak je ve Vitkovicach v Gongu, musy mět stejnu šichtu tajak všecy vitkovičti dělňasy, od pondělka do patku. Ladik ho podpořyl, že to je jasne, že už ma v Heligonce svoju vlasni šichtovnicu. A pry esli vime, že v Gongu ležela skoro třycet roku letecka puma, co tam dřystla na koncu valki. A pry esli vime, čemu ten plynojem zdvihli o 1492 centymetru. A potem nas začal skušať, od kdy to je kulturni pamatka, v kerym roce dostal cenu Dum roku a kery architekt ho navrhoval. Trochu zme ho propleskli a dalši pivo už nědostal, bo čim vic chlašče, tym je větši inteligentual.

Vyjeli zme po schodach až navrch. Obsadili zme celu řadu a než začnul koncert, parurazy kolem procyklovala plaskačka (krom Ladika, bo ten se začnul potichu opakovať datum založeni všeckich šachet v reviru). A fčil už to začlo!

Vyšel na podyjum a byl to fakt on! Pozdravil se s nami a jakisyk cyp mu blisknul do oči. Tuž poděkoval a pravil, že na koncu se ho všecy možu vyfotiť. Taktak zme zadrželi Jarunu, kera přeslechla to “na koncu” a už se drala ku schodam. Jaryn tam měl  mezynarodni pomoc – Kuśmierskeho s harmonyku. Kura, ten jak to valil v jedne solove vyhravce, to bylo tajak když nas rusacy osvobodili. A bylo fajně. A potem eště dorazyl bubenik, tympanysta, cinkalista, štěrkač – a to všecko v jedne osobě – Pavel Planku. A bylo eště lepši. A ni enem z te domacy slivki. Jak tam Jarek lupnul “Zatímco se koupeš”, až mi očiska zvlhly, bo sem se spomněl, jak sem to eště coby mlady mutant bekal na Žermankach u ohňa, jak zme se mačkali s moju prvni lasku, kera mi ukazala rozdily mezi chlopem a robu. A naraz to po sto rokach bekam zas! A naraz mě mačka Jaruna! Smol na to! Ja nejsem na fusate!

Měli to fajně nastavene, syncy. Bo po řachavych songach šly pomale, zamyšlene, klidnějši a aji trocha teho džezu tam byla. Jarek překvapil, bo sem myslel, že krom kitary umi enem na heligonku a on to valil obstojně aji na basu, a dokonce na husle.

V jednu chvilu se zahral na Sybilu a předpovidal, že nad Ostravu zas povede lanovka a hned k temu zapěl zbrusu novy song s tekstem, z kereho se věšina ludi valala. Tuž to bylo cosyk na Laďu, kery do mě dlubal ramenem a pry „To je cypovina, ty stare vuzki nemožu vozyt ludi, bo nosnost, šak viš, ne, leda že by se to cele naddymenzovalo, postavilo by se paru stojnic navic, tuž to je vlasně genyjalni napad, to by šlo!”. Hned druhi den na šichtě to začnul cele rozkreslovať. Vul.

Fajne bylo, jak Planka přy Ostravě uprostřed mezyhry poskočil jak tajtrlik s obrovskim bubnem pověsenym na břuchu. Venca to po koncertě venku tež zkusyl a tyden byl na neschopence, bo zrobil nechtěně šňuru.

Ty dvě hodiny uletěly jak sudanski prezydent. Jak se s nami ten naš zpěvavy ostravak lučil, něnapadně se zminil o Heligonce. Že je syce eště zavřena, ale jak pujdeme kolem, mame mrknuť do oken (jak ty chude děcka od Dykensa, spominatě?), bo je domluveny, že tam kvuli nam nechaju svitit. Jaruna, jak zme vyšli ven, viděla jedine osvětlene – Boltovku – a hned chvalila, jak je ten Nohavica šikovny, že ma ten svuj klub až na huře a s takim fajnym vyhledem. Nechali zme ju přy tym, bo ona už ina nebude. Přyšti tyden ju tam pošlem pro listki na zařyjove koncerty.

Peefko 2015

Ať je novy lepši jak stary!

peefko2015

Paru dřystu s Vileminu

Robka z tydenika pět plus dva mě před svatkami poprosyla o paru pismenek do jejich gazety. Esli stě to eště něčitali, tuž tu to je.

robit

Peefko 2014

Ať nam to v tym novym roce všeckim pěkně klape.

peefko2014

V zdravym těle zdravy vzduch

Prazniny jak hemerojdy v dupě a za chvilu je tu Děda Mraz na snoubordu s nadilku. Beztak se myslitě, že sem proseděl cele dva měsyce na řyti doma, no ni? Guvno! Kryza středniho věka mě vyhnala na dovolenu, ale o tym až se mi zahoja spaleniny.

Nědavno sem jakimsyk nědopatřenim vyrazyl za krasami misnich kopcu a přyrodnich zaoblenin. To zme tak seděli v robotě v kantyně a něvěděli, do čeho pichnuť a chlopi se začli štenkrovať, že už zme stare papuče, že furt enem sedime doma, nebo v knajpě a že tamten chodi do fitka a tamten jezdi na bicyklu a tamten lita po parku jak chumaj a že co kdybysme kajsyk vyrazyli na cosyk vylesť? Hned sem inycyjatyvně navrhnul vyšlap do Šentala, nebo do Chilka, přypadně do Helbicha, ale přehlasovali mě, gizdi. Tuž sem se trochu urazyl, chvilu se vrtal lyžku v gulašu a něvnimal okoli a naraz slyšim svoje meno a pry esli do teho idu tež. Tuž abych něbyl napadny, kival sem jak pohlupavy a to sem se vydupal. Chlopi pravě dohodli, že v nedělu vylezem na Lysu a mě zvolili za šofera. To mam za to, že sem se pochvalil, že sem dal felinu ku kamošovi od Upřymneho do servisa a že fčil zas jezdi jak Šumachrova stihačka (šak tež to stalo jak plastyka te jeho stihački).

Den před tym vyletem sem dumal, že se pojčam aluminyjovu pikslu od našich, ale jak sem skontroloval galexku, zystil sem, že bych tam stejnak neměl co dať. Tuž sem uvařyl posledni dvě vajca, bo mi kdysyk kdosyk pravil, že na hory je to idealni žradlo. V komoře sem vyhrabal svuj stary olysaly baťoh a dumal, co do něho. Po pulhodině marneho přemyšlaňa sem tam bechnul jednu majku a šel hledať svoje stare vojenske kanady. Kurec palec, čemu sem se ich tenkrat po malovaňu něumyl?! Seděl sem v přecyni před špiglem a dumal, esli se vzať činy, nebo prestyže.

Rano sem skontroloval na tym internetu, jak budě a obul sem se činy, bo měl byť pařak jak na Enhačku. Mistama su už trošku řydši, ale zas to budě lepši větrať. Do baťoha sem bechnul ty dvě vajca, přyhodil paru rajskich od mamy z hektara a zbytek kozyho syra, darek od susedki – zas mi začina furt cosyk nosyť a skuša se přy tym prosmyknuť ku mě do kvartyra, ale marně, bo mam na dveřach taki ten řetaz. Startnul sem napodruhe felinu, vyzvednul chlopy na seřadišťu a už zme valili po Mistecke do Beskid.

Byl sem trochu vystresovany, bo sem tu cestu dluho nějel, ale u Frydlantu sem se začnul sklidňovať, akurat mě smolilo, že se ti gizdi furt posylaju plechovki s Radkem a ja němožu. Jak sem minul cedulu Ostravica, moje děcke srce zaplesalo, bo sem tu paru chvil stravil s mamu a fotrem na chalupach Eroha. Tuž ale jak zme mijali hotel Smrk, gzycht se mi protahnul, bo okolo stalo lešeni. Leoš ale zajasal, bo pry už to chatra dluho, tak se aspoň cosyk robi. Potem zme minuli Tkača, to sem tež zaspominal, jak mi tam naši nutili česnekačku s vajcem a mě z teho natahovalo jak kukačkove hodiny. Potem sem už parknul u nadraža a chtěl se honem dať jedno rychle u Frojda, než vyrazyme navrch, ale šlak to tref! Tež cely obaleny lešenim, jak mumija hajzelpapirem, tuž co se to robi? Tuž sem aspoň něnapadně přy uklidu feliny obliznul plechovki Radka, co ty potvory mezytym vyslompali a už zme šlapali po červene. Slunko plnilo plan jak topič na Sleske, okukovali zme chatki v okoli a krytyzovali, jak maju blbě natřene ryny, nebo okna. Ja sem moc němluvil, bo chlopi nasadili tempo jakby chtěli vyhrať jakisyk něvyhlašeny zavod. U dvanaste chatki sem se uvědomil, že mam vajca, rajske a majku, ale že sem se něvzal žadnu vodu. Tuž to je fajne! Šak vydržim a něřeknu se chlopum, no ni? Laďa, ten gizd jeden, jak by mi čital myšlenki, vytahnul dvojlitrovku z baťoha a zhluboka nasal. Ostatni jak ho viděli, to same. A pry co ja, esli němam žizeň. Tuž po takim kusku, pravil sem? Šak eště neni duvod doplňovať tekutiny a že bych se dal cosyk inšiho. Leoš zasvitil jak mura v eletrycke mucholapce v Tesku a hned vytahnul plaskačku. Chvilu se mi zatmělo, bo to byl jakisyk miks osumdesatiprocentni slivovice, fernetu, drceneho skla a špon ze sustruhu. V krku mě palilo eště tak zpulkilometra a začnul sem mět fakt žizeň.

Furt zme mijali ty chatki, tuž sem se divil, esli už je zastavba až na Lysu a chlopi se enem pod fusyskami usmivali. Furt asfalt a po paru hodinach zme konečně dorazyli k lesu a chlopi pry „Včil konečně idem na Lysu!“. Co??? zařval sem v duchu a možna aji nahlas, bo se po nas otočily babki deset metru před nami. Všimnul sem se takeho parkovacyho placka a chlopi mi potvrdili, že až tam zme mohli dojet. Tuž šlak vas tref!

Jak zme změnili teren z asfaltu na ty kameně, začnul sem se v duchu ptať sam sebe, esli ty činy byl až taki dobry napad. A chlopi šlapali jak Lanc do Bludovičaku. Tuž sem pravil, že byzme se mohli dať po kališku, když se změnil teren. Než zme došli na Butořanku, dvě plaskački padly a mi přestaly vadiť činy, bo sem přestal cytěť. Enem ta žizeň… Chlopi furt slompali vodu a moja hrdosť mi pravila Vydrž, daš se pivo nahuře.

Kajsyk u Lukšinca sem začal dumať, jak se projevuju halucynace z dehidratyzace, bo sem v dalce viděl chlopa, kery proti nam dusal z kopca v pohorkach. Jak nas mijal, všecy se po nim ohledli, tuž sem se uklidnil, že sem ho něviděl enem ja. Asy valil na vlak. Chlopi začli dyskutovať o běhani, novych trendach v oblikani na sport a ja sem se přypadal taki odstrčeny. Jak sem se ich prohlednul, tuž vidim, že jediny Laďa a ja mame poctive bavlněne tryko s ozdobnyma spocenyma kolcama v podpaži a on ryflove kraťasy a ja svoje poctivě ukradene vojenske maskače. Leoš a Kamil měli jakesyk sylonove tryko a galaty s napisem Sofčel, navic ze zypsama, takže vyšli v dluhich a došli v kraťasach. Fajne, to se tež kupim. Potem eště hazali do placu take pojmy, jak goreteks, vibram, aktyvni odvod vlhkosti, membrana, sympateks, seks a tak podobně. Tuž vědcy.

A tak sme šli a šli a šli… Jak už sem se myslel, že už tam musyme byť, vykuknula antena Lyse odhadem vzdalena eště tak zdvacet kilaku a my zme šlapali dalši hodiny a hodiny. Potěšilo mě, že Leoš už se potil na zbytku vlasu a Kamil se přestal prospěvovať pohlupave popěvki. Enem ta voda, co mi chyběla, mě ničila. V pysku sem neměl jazyk, ale kus haluze a litacy suhvězdi před očami tam podle mě tež nemělo byť. V duchu sem se upnul na vychlazeny škopek ze Šantana a možna sem posledni kilometry všeckich trochu smolil, bo sem barvitě popisoval pěnu jak šlehačku, barvu piva, přes kere prosvita slunko, bublinki, kere pomalu vystupuju ze dna, ten pocyt, jak zdvihněš oroseny puliter a smočiš pysk v pěně, nos ucyti hořku chmelovu chuť, poharki na jazyku se zatetela radosťu, jak se přes nich převali prvni davka božskeho moka… No jak reklamni agent přy dyskuzyji s pivovarnikami přy tvorbě nove reklamy. Že tu šišku po mě hodila veverka, sem chlopum eště uvěřyl, ale ten kameň velikosti Zemanove jatry už ni.

Jak zme dorazyli konečně navrch, byla tam jakasyk demonstracyja, ale podle chlopu to pry byl enem normalni dav turystu. Tuž co je to za turysty v lodičkach a svatečnich šatach, no ni? Zrobili zme vrcholovu fotku, pošahali na slupek a valime na vysněny škopek. Včil tam stavjaju dva nove baraki a chlopi se dohadovali, esli to budě Sleski dum a Bezručova chata, ale Kamil furt prohlašoval, že to budě Chata Emil Zapotek a to vi on na tuty, bo ma stryka v Kačete. Mi to bylo ganc jedno, bo v nědostavjane chatě vam naleju leda tak beton.

Před Šantanem stalo v řadě tak zetřycet ludi, tuž snad to pujdě honem. Chlopum se ale nechtělo čekať, pry je vevnitřku fronta eště tak třyrazy zahnuta a že pry rači lapnem k lesu a dame po kališku a pojime. Chvilu sem vzdorovitě stal, bo jazyk se mi už fakt lepil na patro jak znamka na dopis, ale bo všecy odešli, valil sem za nimi, ať se nestratim. Jak mě viděli sklamaneho jak poslaňca přy rozpušťani sněmovny, naleli hned třy kališki a zas mi nutili vodu na zapiti. Mozek řval „Ber tu vodu cype!“, ale fakt něchapu, čemu sem se slyšel, jak pravim „Kdo by chlastal vodu? Či sem žaba?“. Tym sem se definytyvně přesvěčil, že sem rozdvojena osobnosť a vstekle sem se zahryz do vajec. Ni vlasnich, tych vařenych! Kamil moje šklebeni pochopil po svojim a hned mi uslužně vajca aji rajske vrchovatě posolil. Aby tě cyp střelil, pajtašu! Kdybysem moch očami zabijať, sedim tam s třemi mrtvolami a slompu jejich matonku. Jak sem se v ponděli prohližal fotki z teho vrcholu, fakt sem tam vypadal jak taki ten vysušeny zmenšeny zmumifikovany indyjan.

Cesta spatki probihala v lechkim oparu, bo plaskački došly a ja sem už moc němluvil, bo sem měl v pysku jak bych posvačil skelnu vatu a zajed to namletym smirkem.

Cestu kolem chatove osady sem se něnapadně prohližal svoje činy, bo sem se byl stoprocentně isty, že ta krev už musy prosakovať. Jak zme už byli na mostku, osvitil mě halogenku duch svaty. Syncy, idu fotiť, zařval sem a valil dolu k vodě. Tam sem se něnapadně rozhlednul a zohnul se k Ostravicy. Trochu mi syce zavazal břuch, tuž sem lapnul na všecke štyry a chlemtal a chlemtal. Chutnalo to jak mana (neplesť s Albertem!). Trošku sem se pocyntal tryko, ale to mi bylo jedno.

Chlopi už čekali u auta a pry esli zajdem na jedno. V břuchu sem měl pulku Šance, tak mi to bylo celkem vuřt, ale zašli zme hned vedle Frojda. Dal sem se pulitra kofoly, ale jaksyk už se do mě němohla vlezť. Ty bestyje se dali po dvuch pivach a celu cestu spatki spivali cypoviny typu „Vylezli zme na Lysu – dame se tyramisu“, nebo „Lysa hora v neděli – nohi mame v prdeli!“.

Jak sem za sebu zavřel doma dveře, po štyrech sem se doplazyl do kupelki, zezul činy, u kerych se se mnu rozlučila podražka a zalepil se pět puchiřu, co vypadaly jak vetřelec na fotce z porodnice a usnul sem v přecyni na zemi. To se mi dluho střyzlivemu něstalo.

To, že se budu druhi den pohibovať kvartyrem jak komparzysta v zombifilmu, mě ani tak něpřekvapilo, ale že sem malem nědošel na lokalku na šichtu, to sem něčekal.

Že sem tam vubec lez…

V robotě byla na celym patře na každych dveřach nalepena moja fotka na aštverce, jak na štyrech chlemtam vodu a pod tym velki napis „Chcete mě?“. Bestyje zasmolene. Přyště ich něcham spatki isť pěškobusem!

Cosyk se chista… a už je to venku!

Tuž ať už vas něnapinam jak stare trencle, kdo hadal bichlu, měl recht:

Kdo hadal bichlu, měl recht

Kdo hadal bichlu, měl recht

Objednať se možetě buď hned tu u synku Repronysaku, anebo kupiť zytra v Academii na Masarykaču, či v patek zajsť do Artfora. Dalši tyden potem v Kosmasu a na dalšich pultach.

Snaď vam to zrobi aspoň trocha radosti a ozdobi vašu knihovničku.

Continue reading Cosyk se chista… a už je to venku!

Tryko za štyry meluny – hotove!

O co se hralo

O co se hralo

Zas hledim jak čokel na černobily film, že aji po take době, co zme se rozlučili, tu furt ludě choditě a stě mi věrni jak Goro. Tuž a bo se přybližila cyfra ze štyrku na začatku a šesti nulami, co tak zrobiť jakusyk tu sutěž?

Tak idem na to!

Kdo mi prvni pošle email s obraskem teho počitadla (kere sem vam pro menši namahu přesunul navrch) s co nejniši cyfru začinajicy štyrku (přyklad 4 000 003), dostaně ode mě „oryginalni jedinečne něnapodobitělne něpratělne tryko ze stylovym motyvem“ velikosť Ostravak-unyverzal. A žadne fotošoki, gizdi!

Tuž vam držim pazury!

——–

Ludkovie zlati, dik všeckim za obraski, včil se v tym musym porypať pohrabačem, bo mi přyšlo hafo štyrmegajedničkařu, ale su tam aji dva, co maju přesně šesť nul, tuž to musym něchať proskumať pod mikroskopem, esli to neni jaksyk zrobene umělo. Tuž mějtě chvilku strpeni.

——–

Bylo vas celkem 12, co poslali 4000001, jedna robka poslala 4000002, ale bo mam enem jedno tryko, tuž vyherce može byť enom jeden a tym je

synek, či chlop s emailem fajfka (zavinač a cosyk za tym)

kery by se měl živiť rybolovem, bo chytnul přesně štyry mega. Obrazek přykladam.

Fajfka

Fajfka

Všeckim vam děkuju za nešni fajny den a fčil se idu trošku provětrať jatru.

Chechtaki z radnice do moji šrajtofle

S Blanku je to furt take vylej nalej. Su tydně, kdy už to vypada, že je všecko přy starym a naraz zas kdosyk cosyk pravi a už to idě do dupy a zas se měsyc němusyme vidět. Kontrola hromadek, kera byvala kdysyk obden, je fčil jak eskimacka telenovela v Brailově verzyji.

A su to take pohlupave chvilki. Přyklad: jedem ku znamym na oslavu narozek a ona celu cestu frfla, že ni abych tam zas koštoval všecko, co ten něuspěšně lečeny alkoholik postavi na stul tajak loni. Tuž a co sem bravek? Šak se to stalo enem raz, no ni? Pravda je, že sem tam potem něchtěně přespal v přecyni na zemi, ale rano už mi bylo fajně. Nebo inši: jedem do šokin parku, bo pry tam su jakesyk slevy. Zatahně mě do kramu s hadrami, tam skoro hodinu vybira a skuša a jak se ozvu, že bych už aji cosyk pojed, tuž se začně tvařyť tajak kuřy řyť a že němusy nic na sebe kupovať a že možem jet dom a že može chodiť tajak stara šlajfira a že ji ani něpomožu vybrať hadry a že je stejnak spuchla gvuli mě, bo mi vyvařuje jak v interhotelu a podobne duperele. Tuž šlak aby to trefil s tymi babami. A to sem měl enem hlad.

Tuž mě napadlo, že by to mohla spraviť společna dovolena u mořa. Teho maleho gizda, s kerym vali puberta tajak s něšikovnym horolescem a snaži se byť vtipny v každe sytuacyji, něchame u Blančine mamy a užijem se 10 dni kajsyk v Chorvacku tajak za starych času.

Tuž plany su plany, ale kaj na to brať a někrasť? V robotě se šetřy tajak by vedeni očekavalo třeti světovu a na učtě mam tak na basu kofol. Tuž a planujtě s takim zakladem dovolenu.

Že bych rozprodal svoju sbirku pivnich podtacku? Mam ich tak odhadem zpětset. Někere su syce polete pivem a inši zas maju jakusyk plastycku glazuru kdoviodčeho, ale šlak to tref – srce sběratěla by mohlo zaplesať a trochu teho oběživa pustiť.

A co tak prodať felinu? Stejnak jezdi už enem v liche tydně. Baterka je vymlacena tajak zuby bezďaka. Minule mě kolera jasna něchala ve štychu, jak sem byl s mamu a segru zušlechťovať ten naš hektar a to se nědovedetě přectaviť, jaki to byl kulturni zažitek jet s tymi dvumi nasmolenymi harpyjami lokalku až do centra. Ludě se dobře bavili eště
v Přyvoze. Tuž jak bych ju naleštil a trochu polepil ty zrezle kuski jakusyk fajnu moderni foliju, možna aji ztakich pět tisyc bych za ňu moh dostať, no ni?

Marek z vedlejšiho kanclu už pry roki chodi darovať krev. Tuž to by tež něbylo špatne. Syce něvim, kolik za to plaťa, ale šak ji mam dosť, tuž bych moh aji častějši. Tež sem cosyk čital o darovani aji inšich zaležitosti. Tuž spojiť přyjemne s užitečnym by mohlo byť fajne, ale to bych se asy styděl. Ledaže bych im to tam nosyl z domu už nadavkovane.

Po včerejšku mam ale genyjalistycki napad. Napišu synkum na radnicu, že potřebuju finančni injekcu. Historyju syce němam tak dluhu jak ESKA SLESKA, ale šak sem skromny – něchcu mylijony, stači mi tak z patnasť tisyc na zajezd pro dva, štyry hvězdy, plna penzyja, bar v bazeně, švarne anymatorki, lehatka u vody v ceně! Šak co? Tež sem sukromy subjekt, tak možu pro mě hlasovať, no ni?

Tuž něvahejtě a hlasujtě, bo sem na tym tež finančně zle!

Přectavuju se to hlasovani jaksyk tak:

„Tuž hlasujem o finančni podpoře Ostravaka.“
„Věčina proti.“
„Něprošlo. Hlasujem eště raz.“
„Eště paru je proti.“
„Kurdybele, tuž nesertě mě ludě, co je to za burdel? Šak tradycyja, dluha historyja, symbol města, podpora sportovcu – kura, co to melu?“
„Tam dva vzadu eště změnili nazor!“
„Věčina pro. Schvalene!“
„Tak se mi to libi, možeme isť na jedno!“

Jak pravil naměstek prymatora, take hlasovani by vešlo do dějin Ostravy.

Kurnik šopa, bavime se o mě, nebo o Baniku?

Jak nad tym tak dumam, neni mi jasne, kdo im ten učet vlasně vybrakoval? Kaj se ty chechtaki poděly? Že by to bylo tym regijonem razovitym? Podle mě je kajsyk zakopany kus bernardyna. Kdosyk cosyk odklonil a včil to cela Ostrava zaplati. Tuž jako nic proti Baniku, ja mam ty synki ulitane rad a fandim im aji jak se im nědařy, ale to mi čimsyk smrdi. Před barakem ďura že by tam mohli trenovať zakopovu valku, po cyklostesce se furt nědostanu ani do Hrabove, natož do Frydka, či Beskid, na posmolene žule na Masarykaču už sem se kolikrat nabil čuňu, s Ostravicu a jatkami se furt pajtaši něvja rady, ale gich ho tam! Čemu něnacpať těžke mylijony do sukromeho subjektu. Kajnar s nami a zly pryč!

Tak mi to jaksyk přypada jak prvni splatka, bo znatě to – jak už se do čehosyk investuje, tak potem už enem calujetě jak zjednani. Zahraju se na Libušu: za tymi stoštrnasti megami přydu brzo dalši a dalši…

P.S.: tuž a kdybystě kdosyk chtěli kupiť ty podtacki, tak se jaksyk domluvime.