Kdysyk to bylo jednoduche. Ostrava měla enem jednu barvu – černu jak but. V mojim chvilkovym depešackim obdobi mi to aji vyhovovalo, bo sem nahazal všecke hadry do Duhi – to byla taka barva v prašku, keru mama zehnala tenkrat od kohosyk vyměnu za mandarynki. Mama to chvilu povařyla v hrňcu, vytahla, pověsyla na šňuru [...]

Vaše posledni kidy