Štědry den s celu familiju

Jak sem v sobotu po kratke melancholicke prochazce po Komeňaku dorazyl k našim, byla tam ve vzduchu cytiť taka ta vanočni atmosfera. Mama něnapadně, ale tak, aby ju každy slyšel, vyryvala v kuchini, fotra něbylo vidět, v obyvačce seděla nasmolena segra s tym svojim, kisňa vyřvavala naplno, před ňu seděla mala kopija segry a čuměla na ňu jak kralik na zmyju, mezytym jeji bracha obhližal stromek, esli už tam cosyk neni kajsyk schovane. Pod oknem seděl upřymny synovec, jak vztekly cosyk mačkal na tydlifoně a něreagoval na moje dotazy, jak se ma a esli už ma jakusyk děvuchu. Zoptal sem se segry, co je noveho a to sem neměl, bo začla mleť bantem jak šlajfira a mlela a mlela…

Jak skončila, chvilu sem to odmocňoval a vyšlo mi, že se asy cestu s tym jejim chitrolinem pohadali, kdo je lepši šofer a kdo by neměl vubec šahať na volant. Šel sem rači za mamu, kera pravě mluvila o fotrovi, co je to za něspolehliveho gizda, kery před hodinu šel do sklepa pro ogurki a furt ho neni. Blisklo mi hlavu, esli se mu cosyk něstalo, bo roki už na to ma, ale mama pravila, že jak dluho nešel, prošmejdila cele přyzemi a od Kovalskeho se ozyval hlasyty zpěv. On žije sam, bo za cely život něnašel tu pravu a dycki kolem vanoc ma deprese a zahaňa je s každym, kdo je pravě po ruce. Tuž to foter robi dobry skutek, pravil sem, ale měl sem se to nechat pro sebe, bo mama pravila, že sme oba stejni gizdi a ja ho eště v tym chlastu podporuju. Tuž cela mama.

Potem přyšla do kuchině segra a zas spustila o tym jejim, že jak tu jeli, ten vul projel všecke křyžovatki na červenu a že se nikdy od ni něda řeknuť. Mama ji začla přyzvukovať, že take gizdy něsnaša, bo nědavno ju jeden malem přejel na přechodu. Rači sem se vratil do obyvački. Švager se ku mě spiklenecki lapnul a pry, že chape, že je to moja segra a esli bysem ji nemoh vysvětliť, že v ramcy urychleňa provozu je třeba využit světel, co to da a že se podle vyhlaški može jet na posledni problik oranžove. Tuž tos uhadnul, ja se tak necham zatahnuť do vašich hadek. Cosyk sem zabručel a převed řeč na to, co koštujem neska. Každe svatki jeden z nas chlopu přyněse cosyk fajneho. Loni sem investoval vanočni premije a kupil visku za pětset, ale rači sem ju měl vychlastať doma sam, bo s fotrem sme byli jaksyk rozhadani a on celu dobu vyryval, že to je divne a že to chutna jak voda s mydlem a podobne duperele. Předloni švager dotahnul jakusyk frndžalicu ze Slovenska, bo tam ma familiju. Koněc večeře mam jakisyk mlhavy, mama nam třem tenkrat odmitla dať kapra, že ledva vidime jeden druheho, natož tak vidět na kosti a dostali sme řyzek.

Letos to bylo na fotrovi, akurat že furt byl kajsyk v dupě. Tež už se pomalu začinalo tmiť a děcka už začaly otravovať s tym, že už maju strašny hlad. Segra pravila, že pro něho zajdě ku Kovalskemu. Za chvilu ho dotahla. Tata měl oči jak by kral kilo cybule a začnul mamě vysvětlovať, že sused už se skoro věšal a že ho foter zachranil na posledni chvilu. Mama chvilu vahala, potem k němu čuchla, ale mavla ruku a poslala ho smažiť kapra. Foter se oddechnul, počkal až mama zapadně do obyvački a začnul na nas mavať jak vodni mlyn přy povodňach, abysme my chlopi šli za nim. Nevim, kaj zehnal taku fajnu slivku, ale byla zaroveň jemna aji ostra jak břytva. Hazali sme kapra a řyzki na panev, dali se do druhe nohi a probirali rozdily v řyzeni rob a chlopu. Mama se segru rovnaly cukrove na taliře, vyměňovaly užrane kuski a ze srandy se předhaňaly, kera se horši vdala. Tuž aspoň doufam, že ze srandy. Kolem pobihali dva mali pajtašcy, kere už omrzely pohadki v kisni a co dvě minuty se ptali, kdy už budě večeřa, že už umiraju hlady.

Jak bylo nasmažene, foter nas slavnostně pozval k štědrovečernimu stolu, my sme se namačkali lokeť na lokeť a začlo se jesť. Mama nalela rybi polivku a maly bracha začnul hned kopiji segry popisovať do detajlu, co všecko plave v tym hrncu, jak se to vařy. Mala začla natahovať, že ty rozpuštěne oči jesť nebude. Švager se nasmolil, bo na polivki on se potrpi, dal malemu baňu a male pravil, že tu bude tak dluho, dokavaď nezy cely taliř. Ta se v tym začla nimrať a upřymny se ji zastal, že ať ju aspoň o štědrym dňu tata nenuti. Švager se po nim enem ohnal, ale mama ho zdrbala jak financ kozu, že esli tu budě eště chvilu mavať rukami jak ožraly regulovčik, vyhodi ho aji s taliřem na mraz. Asy se mamy zleknul, bo zbytek večeře už držel pysk a krok. Mali se na upřymneho vděčně podivali a začli robiť v polivce kruhi. Ostatni sme robili, že nic nevidime, ale mama, jak ostatnim zbirala taliře, vzala něnapadně aji jejich nědojezene zbytki. Jak sme se davali druhe, mali už ani němohli sedět, jak to s nimi šilo. Dali se třy male kuski z ryby, dvě lyžki bramboroveho salatu a už chtěli ku stromku. Včil ale začlo oblibene varyjetni čislo fotra, kere sem v děctvi něnaviděl. Zjed jeden kusek kapra. Přydal se salatu. Dojed salat. Přydal se řyzka. Potem eště trochu salatu. Jak by vubec něvnimal ty nasupene male gzychty, kere mu v duchu přaly dvacet kosti v krku a jednu v oku. Nakoněc odsunul taliř, že už je dost najezeny. Mali se celi žhavi vrhli ku stromku, ale za chvilu byli zpatki, že tam nic neni. Upřymny zesmutněl, že určitě Ježiška vyplašili a včil buděme mět pod stromkem všecy akurat kulove s přehazovačku. Malym zatlo, trochu se sklidnili a zatahli upřymneho do ložnice vyhližat z okna Ježiška. Roby mezytym pomyly nadobi a ja s chlopami sem nahazal zabalene krabice pod stromek.

Než sme zavolali zvonkem male, chtěl sem eště zapaliť prskavki, ale mama s gzychtem nasrane Marfuše ukazala na velki vypaleny flek v knihovně a mi cuklo v kutkach, bo sem se spoměl na prvni vanoce s umělym stromkem. Segra potem zazvonila na zvonek a do obyvački se nahrnuly všecke třy děcka. Bo ať se hraje upřymny na dospěleho jak chce, rozzařene oči měl tež.

Hromada rozervanych vanočnich papiru rostla, děcka nadšeně vřyskaly nad každym darkem, ja sem se dočkal od upřymneho potěšeneho povytahnuťa oboči, jak rozbalil ten empetrojkovač. Ja sem dostal zas hromadu tych tekutych sraček na pysk po holeňu, jakesyk knižki, pleteny sveter, šalek a čapku (od koho asy…), od kohosyk v obalce tisycovku (typuju švagra, to je taki vul bez napadu) a od malych dvě prupiski. Jak už byl zas stromek vidět cely, mali se šli hrat do přecyně s novymi hračkami, mama vytahla vanočni zakusek a čuměli sme na pohadku. Moc sme z ni ale neměli, bo švager semtam nahlas zachrapal.

Jak sme kolem desate konečně dokoštovali ten puliter slivki, segra s rodinu se pomalu chistala dom, tuž sme ich šli vyprovodiť ven. Před autem ich eště upřymny zkusmo vytočil, bo se zoptal, esli ho hoďa na Stodolni. Oba ho doštěkali jak ryntyntyni (švagrovi ale už moc něbylo rozumět, bo nas s tatu předtym předběhnul o paru kol) a pry že o vanocach ma byť s rodinu. Enem na mě mrknul a pry, že se robil srandu.

Pozoroval sem segru, jak všeckich nacpala do žigula a došlo mi, že jak bych se měl vybrat, esli jet s ňu, nebo se švagrem, vybral bych se ju, bo ona je prostě lepši šofer. Akurat sem ji to nikdy neřek. Jak sem potem dorazyl dom, eště sem ji po jedenaste zavolal a řeknul ji to s tym, že to je muj posledni darek k vanocam pro ňu.

Měla z teho věči radosť, jak z tych termofusakli.

No comments yet to Štědry den s celu familiju

Přydať kidy

  

  

  

Možetě použivať aji hento HTML esli vitě jak

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>