Parki nakladane ve fernetu

Naša familija je jakasyk zmutovana, bo se tam jaksyk divně přenašaju myšlenki. Než dorazyl v patek upřymny na ten pokec, stavila se mama, enem tak do dveřy, že pry mi kupila v Polsku parki, jak mame neska ten duležity pohovor a vrazyla mi do pazur igelitku. Chtěla isť na chvilu dal, asy aby mi skontrolovala, esli doma něpěstuju švaby, či kereho šlaka, ale druhu ruku sem držel dveře, tuž na mě enem spikleněcki zamrkala a že pry sem moc šikovny. Tuž enem aby to obdobi trvalo dosť dluho, bo to se mi libi. Lapnul sem ku kisni a než upřymny dorazyl, zežvykal sem dva zymne parki, enem tak na chuť.

Přyšel chvilu před spravami. Prolez mi kvartyr, skontroloval cedečka a dyvidyčka, usmjal se, jak viděl, že věčina ma stejne vydavatelstvi a pravil, že mi k narozkam kupi aji jakisyk oryginal. Jaksyk sme nevěděli, jak začnuť, tuž sem pravil, že prvni pojime a bechnul sem cele pulkilo parku do vody. Začnul sem chistať hořticu, křen a aperytyv. Jak byl fernet na stole, mlady po nim hmatnul jak Zaremba po čince a trochu se uvolnil. Něhnal sem ho, bo vim, jak je těžke o čimsyk takim mluviť, tuž sme celu dobu, co sme do sebe cpali ty parki, dřystali o fotbale (vul – pry esli vim, jaki je rozdil mezy Banikem a Bohemku – tuž jak se posčita ikve, jakisyk rozdil tam budě, no ni?).

Parku a ferneta pomalu ubyvalo, tuž sem pomaly skusyl zabrusyť na roby. Už mu něcukalo okem a aji pochvalil Blanku, že lepši robu sem se němoh najsť. Byl sem rad, že už se s tym vyrovnal a zoptal sem se na tu jeho, esli ji je podobna. Zustal vyvaleny a pry, jak to vim. Tuž roki prakse. Jak mi ju ale začnul popisovať, vylezla z teho roba, kera mohla vypadať tajak pulka Ostravy. Mu se ale libi aji kdyby se všecy stavjali na hlavu, tuž co. To znam, jak je člověk zalaskovany, je jak Štefan Vonderka – něvidi škrabance na kisni a sdratovane obvody.

Ale aji tak sem mu pogratuloval k fajne volbě. Trochu mě natahlo, jak potem na mě mrknul a pravil, že fakt vypada dobře, „…ale stryku, fakt uplně všude, jesli mi rozumiš“ a mrkal jak když se chlop s parkinsnem hraje ze žaluzyjami. Jasne, že rozumim, šak nejsem pohlupavy, akurat mi něšlo do paly, že ten maly pajtaš, kery nědavno tahal na ulicy oranžovu tatrovku, se mi tu chvali svojim milosnym životem, tuž kaj ten svět spěje.

Kival sem, jako že poslucham a rozumim a potem sem se přeptal, co ona pravi a jak se těši na společny život. Přestal vykladať o mateřskich znamenkach, chvilu krutil ramenami jak mlada sykorka, jak se uči litať, tuž mi bylo jasne, že tu je kajsyk zakopany ryntyntyn. Nalel sem dalši pulku a dumal, esli ho mam poplacať chlopski po řbetě a nebo ho obejmuť kolem ramen, tajak když jako maly harant spadnul z kolobki. Naraz jaksyk začnul posmrkavať jak alergik na žňach a vylezlo z něho, že ona se vlasně vdavať něchce. A bech ho! Tuž to vypadalo na zajimavy večer. Nalel sem dalši pulku, akurat nevim, esli fernet bylo to spravne sladidlo na tu jeho hořkosť.

Začlo to z něho leť jak z praskleho střeva. Že pry je skvěla, ale bere ho enem za kamoša, syce blizkeho, ale že pry je pro ňu moc mlady. Jak by mi mluvila z duše, pravil sem se v duchu, ale kvuli ztrapenemu synečkovi sem se zamračil, jak bysem to nědokazal pochopiť. Upřymny furt vysvětloval, že je syce o paru roku mladši, ale že je mu to jedno, bo ju chce a da ji všecko, co ona budě chceť a aji o to male se postara, aji jak neni jeho. Tuž ten je v tym až po středni ucho. Vykladal a vykladal jak na předvolebnim srazu a ze zlatokopki, kera chce našu familiju přypraviť o deprem zletileho synka a chechtaki, se naraz vyklubala fajna robka, kera ma syce poměr se zajicem, ale ma tolik rozumu, že mu furt opakuje, že z teho do buducna nic něbudě. Zabylo mi ho aji trochu lito, jak mi se slzami v očach vypravjal, jak už ho pětrazy poslala do dupy s jeho žadosťu o pazuru.

Opatrně sem se začnul vyptavať, jak by ich chtěl všeckich uživiť, tuž se přyznal, že chtěl bechnuť ze školu a isť robiť, ale ona ho pry zdrbala a že by ho už nikdy nechtěla znať, jak by tu maturu nězrobil. Tuž ta roba se mi fakt začinala pozdavať, možna že bych ju moh navesť, že by u mě měl upřymny umyť okna, bo v ložnicy už ani něpotřebuju žaluzyje. Dal se litoval a zalival to fernetem a potem už se trochu začnul zamotavať, že by hlavně chtěl svoje děcko, ale jeji by adaptoval, i když Mareček je trochu rozmazleny, ale to že něvadi. Vysvětlil sem mu, že kdyby to male adoptoval, platil by jak za ružoki, jak by se přypadně rozvedli, bo sem to před paru dňami čital v jakimsyk babskim magazyně, v kerym mi mama dala zabalene jakesyk žradlo. To s nim trochu zamavalo, tuž jak se pravi na Enhačku, kul sem železo, dokavaď bylo žhave. Kolem dvuch rano už sme se celkem shodli, že by se hned němusel ženiť a mohli by spolu enem skusyť žiť.

Ve štvr na štyry už byl přesvěčeny, že se ženiť něbudě, že prvni dokonči tu zasmolenu školu, skusy se najsť jakusyk fajnu robotu a po tu dobu budě skušať přesvěčovať tu svoju vyvolenu, že on je ten pravy. Byl sem na sebe pyšny, jak sem to fajně vyřešil a než sem sebu bechnul v obyvačce na zem, přectavoval sem se tu oslavu ve familiji. Jak mě přyvitaju a budu mě na rukach nosyť.

Než sem dostal ranu z milosti fernetovu palicu zevnitřka paly, slyšel sem upřymneho, kery se přykryval deku a usynal „…a viš ty co stryku? na-šim ani ba-babce to ne-ři-kej, oni se bo-ji, že se fakt oženim, tak sou na mě strašně ho-d-ni a plni mi všecko…co…chcu…chrrr…“

Do štajgrove řytě! Zas budu za něschopneho trubu, kery nic něvyřeši!

No comments yet to Parki nakladane ve fernetu

Přydať kidy

  

  

  

Možetě použivať aji hento HTML esli vitě jak

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>