V tym snu sem viděl bandu chlopu v oblekach, jak seďa naproti sobě v jakesyk zasedačce. [...]]]> Před paru dňami se mi zdal taki divny sen. Zbudil sem se spoceny jak ščur, ale možna to bylo tym, že sem se večer dal ni jednu, ale třy odlivki slivki na fajne spani. Tuž vam to musym povykladať.

V tym snu sem viděl bandu chlopu v oblekach, jak seďa naproti sobě v jakesyk zasedačce. Banda na jedne straně stola měla na klopach placki “I love MHD” a ta druha banda měla tež placki, ale na nich enem třy vykřyčniki. Asy se pravě zlezli, bo ten nejstarši z nich, taki typicki korleone, začnul dyskuzyju větu “Tuž chlopi, jak tych ludi co nejvic nasmoliť?”

Mlady synek naproti, take ucho, enem něvěřycně vyvalilo očiska a polohlasem pravilo “Ale šefe, ja sem myslel, že změny v dopravě su robene pro ludi…”

Chlop nalevo vedle korleona, asy jeho poskok, se enem uchechtnul “Hlupněš? Šak my nejsme charyta! Mame malo peněz a jak ušetřyme tak, že se teho nikdo něvšimně, tuž jak by se nic něstalo. Ale jak upravime dopravu tak, že se o tym budě pořadně mluviť a psat, všeckim dojdě, že je fakt malo peněz a zas možeme zvyšiť izdne, no ni?”

Ucho se nědalo pokuj a pravilo “Tuž ale dyť zme fčil od ledna zdražili!”

V zasedačce to zašumělo jak když hoditě celaskon do piva a korleone zrobil škaredy pysk na chlopa, co seděl hned vedle ucha, asy jeho šefa “Cos to doved za pajtaša? Teho sem tu eště něviděl. Je vubec od nas?”

Ten enem pokrčil ramenami, až lupy litaly a pravil “Šak sem mu mluvil, že tu filozofiju něma studovať, ale on sy nědal řeknuť. Je to synek mojiho dobreho kamoša, ale něbuj se nic, on se zauči.”

Korleone zněchuceně mavnul spuchlu pazuru a pravil “Tuž dobre. Času malo, začnime. Kolega z Prahi ma pro nas navrhi.”

Na koňcu stola se postavil už od pohledu uspěšny mlady chlop a okamžitě začnul “Měl jsem tedy více návrhů voe, ale jak jsem pochopil, ovakarty tady zatím zavádět nechcete, hele, tak jsem si dovolil navrhnout zrušení těchto linek voe…”

Na plachtě za jeho řbetem se spustil film s čislami lokalek a hned nato aji mapka, kaj byly vyznačene trasy na zrušeni. O kusek dal sedicy chlop začal lapať po dechu jak dartvejder přy seksu a pravil “Tuž počkej, synku, tys mi zrušil lokalku, jak se dostanu na šichtu?”

Pražak se na ňho podival s takim milym vyrazem jak jorkšir na plyšove morče a pravil “Echm, jak dlouho jste tady v předsednictvu? Jistě máte služební vozidlo, ne? A kdy jste naposledy jel sockou voe?”

“Nooo…” krutil se dotazany, “…už to budě paru roku, ale co třeba susedi, nebo přybuzni, jak ti budu jezdiť?”

Korleone utnul debatu: “Na každy zrušeny spoj budě egzystovať alternatyva. Esli tě to fakt zajima, tuž se přečitej panovu studyju a něvyrušuj, bo tu buděm do rana!”

“Tak tedy dále, tohle byl seznam zrušených linek a tady to je seznam přehozených linek. Prostě jedna tramvaj pojede na jinou konečnou a druhá tramvaj pojede zas na její konečnou voe”, pokračoval pražak.

Fčil se zas ozvalo ucho “Esli to dobře chapu, tak se v konečnym dusledku enem popřehazuju čisla, ni?”

Korleone se usmjal pod fusy “Vidim, že už se začinaš chitať!” a pražak se nadchnul “No jasně voe, tak ta vaše devítka nepojede na Hranečník, ale prostě zahne do centra a máte tady změnu!”

Fčil se ozval starši chlop, kery seděl u dveřy “Tuž ale počkat, devitku jezďa ludě už padesat roku na enhačko, to je změna jak cyp, to bych nědoporučoval. A navic, esli ma jezdiť do centra, tuž to budě mět stejnu trasu jak osmička. To je zbytečne, ni?”

Korleonuv poskok ho skoro něněchal domluviť “Něrob chitreho! Tu pan z Prahi ma skušenosti s trafo… transkry… transformacyju daleko věčiho dopravniho uzla, tuž určitě vi, co robi. A navic je to enem navrh a zaleži na nas, esli to schvalime.” a otočil se na korleona a čekal na kivnuti. “Ja se osobně myslim, že cylem navrhovanych změn a uprav neni enem plošne rušeni spoju či prodlužovani intervalu. My se snažime hledať a přystupovať na kompromisy, při kerych budě dosažene potřebnych uspor, ale zaroveň aji cestujicy něpřydu o svoje spojeni, enem budu museť přyklad využiť inu souběžnu linku, nebo cestovať s přestupenim.” Jak to dořeknul, jak by mu v očnim pozadi zhasla žarovka.

Paru ludi zapleskalo a něnapadně skontrolovalo, esli na nich korleone dobře vidi. Ucho se zhluboka nadechlo a do slabnucyho potlesku se nahlas zoptalo “Takže hento lepeni finančni sytuace něma nic společne s tym, jak se za smogu jezdilo zadarmo? Jak to tenkrat kdosyk pohlupavě rozhodnul a přyšlo nas to všeckich na třyadvacet mylijonu? Ono je rozdil ty chechtaki mět a nemět, no ni? A přyjdě mi na hlavu postavene, když fčil na to doplati obyčejny cestujicy. Izdne se už tolikrazy zdražovalo a fčil se jim eště zrobi burdel v dopravě.”

Kolem dyskutera se naraz zrobilo prazno. Každy se něnapadně odsunul stolek a ten, kery se ho zastaval, měl naraz barvu nastruhane křydy rozpuštěne v mliku.

Korleone se postavil, všeckich přejel přysnym pohledem a pravil “Neska končime, dalši porada budě zytra. Esli teda někeřy něbudu mět na robotě cosyk inšiho…” a vyznamně se zadival na svojiho pobočnika, kery enem něnapadně přykivnul očami a zrobil se poznamku do tydlifona.

Potem se všecy vytratili a přes okno sem v tym sně viděl, jak nasedaju do svojich audyn a bavoraku. Ucho šlapalo dom pěški a tak jaksyk začinalo tušiť, že jeho prvni krok do vyši polityki nězačnul tu nejlepši nohu.

No a potem sem se zbudil.

Fuj, eštěže to byl enem sen!

Tuž počkat…

Robim se srandu, baly mam od iste doby rad tajak mlady Klaus špigel. Kdysyk před davnymi rokami sem se na koňcu jedneho bala vsadil s kamošem, kdo dopije vic sklenek na stole po luďach, co už odešli. No co? Byl sem [...]]]> A je to tu zas! Doba, keru mam z celeho roka nejrači. Sezona balu!

Robim se srandu, baly mam od iste doby rad tajak mlady Klaus špigel. Kdysyk před davnymi rokami sem se na koňcu jedneho bala vsadil s kamošem, kdo dopije vic sklenek na stole po luďach, co už odešli. No co? Byl sem mlady a chudy synek, tuž se mi taka nědopita štamprla moc něeklovala. Jasne, že kamoš měl tych chitrych buněk vic a tak dopijal enem stejnu barvu a ja sem do sebe lel, co sem našel – čiste, barevne, vino, pivo, jasne, že bez vajglu, bo syce chudy, ale inteligent. Tenkrat sem syce vyhral na počet šavli, ale balum sem se potem nadluho vyhibal.

Letos sem se z teho němoh vykrutiť, bo u Blanki to mam furt take jakesyk nahnute, tuž sem se v sobotu nakrucal před špiglem v přecyni v novym kvadře, bo stare mi předloni na hasyčskim bale zblula Eva ze šichty čimsyk, co bylo vidět aji po dvuch čistirnach. Fčil se v nim beztak naparuje naš mistni bezďak, bo sem ho položil za barak k popelaku.

Hned jak sme zabrali misto u stolu a pozdravili se s Blančinu kamošku z roboty a jejim chlopem, chtěl sem zajisť kupiť jakisyk USZ (uvolňovač společenskich zabran), ale Blanka se na mě podivala tajak Zeman na Časlavsku, tuž sem doněs dvě kofoly. Na podyju už se chistala grupa. Štajger a klavesysta v jedne osobě pichal draty do tych svojich samohrajek. V duchu sem ho pochvalil za šetřeni lickich zdroju, bo kapela něbyla z nejpočetnějšich – na dvojkole by synkovi bylo celkem smutno. Jak sem se tak rozhližal tym salem cestu spatki, napadlo mě, esli zme se něspletli bal, bo věkovy pruměr byl tak okolo pědašedesati roku a na listkach nic něpsali o gerontologistyckim bale. Naš stul hrubo snižoval věkovy pruměr. Tuž snad něbudě damska volenka. Jak sem dorazyl spatki, zoptal sem se Blanki, od koho ma vlasně ty listki. Začla vyryvať, že mi furt cosyk vadi a že esli se mi to nelibi, tuž možu isť dom a jak sem se zdvihnul, zas se zatvařyla jak Kajinek v zoo, tuž sem pravil, že idu enem do šatni pro šnuptychel, co sem nechal v kabatě. Roby jedny pohlupave, bez nich to je na prd a s nimi na dva. U šatni sem viděl mladeho cygana, jak něnapadně strkal uvaděčovi dvě stovki, aby ho pustil do vnitřku, že ma cosyk super na prodej. Tuž povim vam, cygan kery prodava keramicke nože, to sem eště něviděl. V duchu sem se přectavil, co by se robilo, jak by ho kdosyk nasmolil. Jak potem obchazal stoly a rozkladal a ukazoval duchodcum ten zazrak, kereho měl plnu tašku, museli se přypadať jak na tych prodejnich vyletach.

Potem už se začla hrať prvni serka a ja sem v duchu pochvalil pořadatela balu, že dal chechtaki na vyběr umělca z cyzyny. Bo ten ŽanMišelŽar na podyju měl aji v českich songach taki fajny přyzvuk, že to musel byť emeryčan. Duchodcum to asy něvadilo, bo s prvnimi tonami se začli pomalu plužiť na parket. Paru ich něstihlo prvni song, než došli tam, kaj chtěli, ale serka eště nekončila.

Jak sem se vratil ku stolu, Blanka na mě pomrkavala, že hraju jeji oblibenu a že bysme se mohli isť skočiť. Jak vitě, nejsem pravě Fred Aster, ale v tym davu duchodcu se to celkem stratilo. Abych zabil čas do konca serki, okukoval sem přy taňcu mistni roby. Věčina mohla byť moju mamu a někere aji moju babku. Zvlašť jedna mě tam zaujala, taka menši, kulata jak Oreo a viditelně po operacyji obuch noch, bo ta taňcovala jak na rychle, tak na pomale songi furt stejně a vypadalo to, že se spiš enem drži svojiho chlopa, aby nědřystla na zem a cosyk se polohlasem mumlala. Asy se modlila.

Jak se z podyja ozvalo “džo světa sem šel, čam kam mě čáh kyčary čón”, omluvil sem se Blance a šel do sebe kopnuť k baru fernet. Mavla ruku s vyrazem “To se eště odněseš”. Mezytym skončila seryja a duchodcy se začli vracať na mista a k baru. Posylněny dvumi fernetami sem se šel zbliska prohlednuť kapelmajstra a asy sem se zatvařyl jaksyk divně, bo se na mě zle podival a vyštěknul celkem čistu češtinu “No co je?”. Po tych fernetach už se mi aji ten bal začal libiť a Blanka mě ani němusela přemluvať na parket, bo sem ju tam tahal sam. Nejlepši byla dechovkova seryja. Synek se snažil imitovať Moravanku co mu syly a Kasyjo stačilo, ale furt to v mojich ušach znělo tajak by Olimpik hral cymbalovku.

V jedne pauze se mě Blanka snažila zapojiť do dyskuzyje s jeji kamošku Evu o letošni dovolene a že oni jedu do Řecka a že co kdybysme jeli s nimi, bo Danek jede na tabor a že by to mohla byť taka naša fajna usmiřovacy dovolena. Tuž čemu ni? Eva je celkem švarna, s tu by se to fajně usmiřovalo, pravil mi muj vnitřni synek, kery už měl o paru mozkovych buněk meň. Ale potem sem se spomněl, čemu se vlasně usmiřujem a hned sem se v duchu nadal do cypu.

V prostředku dalši serki přyšlo kulturně-kulturystycke čislo. Cosyk take, jak byva na balach take to předtančeni, akurat že z misnich zdroju. Jeden chlop, kery se odpoledně asy dal třy davki Geryjavitu, se tak rozjel přy “Někdy příště” od Katapultu, že se zevlek ni enem sako a šlajfku, ale aji košulu a celkem fajně imitoval epileptycki zachvat. Duchodcum se to libilo, bo pleskali jak na moli přehlidce. Mi to spiš přypadalo tajak když Kostner tancoval s vlkami. Tež mě napadlo, že jak by ho trefil šlak, tuž ho zachranaře hned možu nastartovať tym kardyjostymulatyzatorem a že by se pro istotu mohli zevlesť všecy. Potem mě ale otřepalo a šel sem tu přectavu zaleť k baru. Synek, co tam prodaval, se na mě enem usmjal a pravil “Fajně hraje co? Toho tu mame každy rok. Ten by moh hrat třeba u Kryštofu.” Maryjapano, dejtě mi dvojity!

Fernetu v břuchu přybyvalo a jak synek začal spivať “starý hodny pán s úsměvem či podává bílý čulipán”, nědalo mi to a postavil sem se pod podyjum čelem k němu a enem sem se na ňho smjal jak indyjan na paruku. To sem asy neměl, bo skončil, ohlasyl dalši pauzu, valil ku mě a spustil, že esli se myslim, že je to jednoduche, tak že se to možu skusyť sam a že chodi do roboty a živi robu a že hraje skoro zadarmo a že esli se mu něomluvim, tuž to zabali a konči s hranim. To už se kolem nas zhlukla banda zvědavych duchodcu, keřy zaslechli “Končim s hranim”. Někeřy se tvařyli tajak bych ich předběhnul ve frontě v Kauflandu. Jedna roba pravila, že esli se mi to nelibi, tuž ať něposlucham, bo pan hraje moc pěkně. Dalši chlop něvyjednaval a hned navrhnul, ať mě vyvala ze salu ven. Posledni se přydal ten polonahi atlet, co by moh byť klidně muj praděda s navrhem, že se to vyřešime jak chlapi a da mi přes pysk. Tuž kdybych se moh vybrať, bral bych ten prvni napad, ale cosyk mi pravilo, že něbudu mět hlasovacy pravo. Navrhnul sem, že počkam na tombolu a potem pujdu dom, ale to něprošlo. Třy duchodcy plni testosteronu mě drapli za fliger a vyvalili ven. Skušal sem se dovolať Blance, ale měla asy vyply tydlifon. Podplatil sem šatnařku, ať mi skoči kupiť plaskačku ferneta na cestu, bo tam byla zyma jak v sybiřskim hotelu a šel sem na autobus. A bo nic nejelo, šel sem na dalši zastavku a kdyby mě s tu pulku vypite flaše nězbudili měscke benga, beztak bych tam kajsyk zmrznul.

Divne je, že Blanka měla vyply tydlifon aji celu nedělu a ponděli, ale to už je inši storka.

Tuž povim vam, aji stařy ludě to umja rozjet. Ale na žadnym bale mě nikdo zas dluho něuvidi.

Kurnik šopa, co se všecko porobilo od te doby, co zme se čitali naposledy.

Všude kolem rostu baraki tajak děcka po sunaru. Nejvic na očach je ta japonska Fukušima. Měl to byť vrchol evropskeho umjeňa. [...]]]> A mame tu koněc roka 2012 a esli stařy Maji maju pravdu, tak letos ušetřym za darki pod vanočni topol.

Kurnik šopa, co se všecko porobilo od te doby, co zme se čitali naposledy.

Všude kolem rostu baraki tajak děcka po sunaru. Nejvic na očach je ta japonska Fukušima. Měl to byť vrchol evropskeho umjeňa. Šak spominatě, no ni? Tuž co narobime, něvyšlo to. Potem tu mame to Tyjeto. Jak byli kdysyk stavbaře překvapeni, že je Ostrava poddolovana a slibovany mrakoškrab by se im začnul propadať do země… a naraz to idě. To su věcy. Tež sem slyšel, že zažite meno Ostravske Hradčana se ma změniť na Ostravska Katedrala. Tuž chcu vidět teho, komu by to nove meno přelezlo přes papulu. Ja, a tež mě pobavilo, jak se město tak dluho pravilo “Šak co, Tchasu dosť!” s reklamovanim te činske dlažki na Masarykaču, až nam ten Tchas Ejfaž skrachoval. Tuž dal buděme zakopavať. A to ani nemluvim o Baniku. Chvilu krachuje, chvilu mu stavjaju novy stadyjon, aby měli pajtaši kaj litať, potem zas zustava na starym, kery už naraz zas vyhovuje standardum… Tuž kajnar aby se v tym vyznal.

Mame tu ale aji fajne věcy. V zologicke se narodil prvni česki minyslon Rashmi. Tuž vlasně dva. Škoda enem, že sameček něvydržel, bo pro pohlupave baby v robotě to byl enem dalši dukaz teho, že roby su odolnějši. Ja a doma sme tež probirali ty farmařske trhi, co tu včil mame. To je fajna věc. Ni, že bych tam cosyk ja sam kupoval, chraň buch, bo jak v tym nesu ečka, tuž mi to nechutna, ale mama chtěla prodavať přebytki ze zahrady, ekstra super bijo. Akurat že najem za stanek by byl asy vyši, jak vydělek za štyry rajske a osum papryk.

Ja, a naše dvě ostravske školy pro inteligenty se pry maju slučovať. Přyšel s tym dom Danek. Pry rok potrva jednani o novym meně. A přytym je to tak jednoduche – Ostravska škola baňska, no ni?

Ale vas asy spiš zajima, jak sem se měl ja, co?

Jak už sem nahryz teho Danka, tuž z teho je uspěšny školak. Akurat v učitelskim zboru neni moc oblibeny, bo každeho opravuje – někeřy spiš pravja, že otravuje. A my s Blanku? Jak se pravilo v jednym songu, kerym se mě snažila uvesť do bezvědomja každy večer mama, jak sem byl maly gizd “Pec nam spadla, pec nam spadla, kery nam ju postavi?”.

Jak už zme se domluvili, že buděme meškať spolu, dluho zme dyskutovali, esli je lepši Dubina a nebo centrum. Tuž mezy nami, vubec něchapu, čemu se muselo o tym dyskutovať, šak to je jasne, no ni? Ale jak baby začnu použivať seks jako argument, tuž stě v dupě.

Tuž sem se přestěhoval na Dubinu. Svuj stary kvartyr sem se ale něchal, bo zycher je zycher, a pronajmul sem ho. Syce mi měsyc trvalo, než sem ho dostal do pronaimatělneho stavu a popelaře mě od te doby moc radi němaju, ale nakoněc to vyšlo. S tym pronajmem je to ale enem mezi nami, bo o tym finančak něvi!

Vitě, jake to je, jak vas vyrvu z hnizda, kaj už matě fajně nastlane a vitě, kaj se chodi žrať a kaj smoliť? Byl sem z teho stěhovani taki cely rozhuštany, jak když usně kolotočař, kery ovlada husenkovu drahu. Měť segru naraz tak blizko, to tež neni žadna vyhra a tež chvilu trvalo, než zme se v tym kvartyře na sebe všecy zvykli. A tak se jaksyk stalo, že jak sem po nocach surfoval na tym interfernetě, semtam sem odepsal jedne kamošce, co měla doma problem, bo jeji chlop ma ikve překapavača na kafe z turecke burzy. Robil sem ji takeho onlajn amaterskeho psychogeologa. Ona se mi postěžovala na trubca, ja ji na stěhovani a měli zme take fajne suzněni. No a tak vam jaksyk nevim, jak je to možne, ale naraz z teho suzněni byla ve štvrtym měsycu! A to ani betlemska hvězda něvyšla! Kurdybele!

Dluho předluho zme to řešili, bo ja sem nevěděl, co robiť a ona nevěděla, co chce. Nakoněc se rozhodla, že ten jeji myslitěl neni nejhorši a pry je to stejnak jeho. Tuž jak jeho? Ja už sem se ale mezytym jako slušny Mirek Dušin nahlasyl Blance.

Včil asy už tušitě, že sem naraz byl rozkročeny nad dvumi robami tajak navaleny bezdomovec, co se snaži trefiť do kanala a nakoněc mě nechtěla ani jedna. Ale dobře mi tak! Na telenovely se ma člověk čučet v kisni a ni je skušať proživať doopravdy.

Tuž zas včil meškam sam, ale na Dubinu možu semtam opatrně zajet, bo Danek na mě visy jak něšikovny paragan na topolu. S Blanku mame mezy sebu napěti jak na korejskich hranicach, ale pomalu tu zymnu valku překonavame. Dumam, že na leto vymyslim jakusyk fajnu dovolenu, zaspominam na mlade roki a vemu je oba dva pod stan na Žerki, tuž to ich určitě potěši, no ni?

Ale eštěže tu mame věcy, kere se ani rokami neměňa. Polorozpadle jatka u Bauhausu a vyrabovana Ostravica – to su naše dvě ostravske istoty!

Tuž zas někdy zdař buch!

Asy už tušitě, že sem tam byl tež. Syce ni cele štyry dni, bo v patek mě vylapila mama, že je třeba [...]]]> Skoro dva tydně v dupě, v Dolni oblasti Vitkovic už vychladla struska rozžhavena do běla od nasmolenych ludi v sandalach a do dalšich Koloru zbyva už enem necely rok. Těšitě se tajak ja?

Asy už tušitě, že sem tam byl tež. Syce ni cele štyry dni, bo v patek mě vylapila mama, že je třeba zavesť na zahradu jakesyk bebechi. Marně sem ji vysvětloval, že bilet stal tajak horske kolo z Kauflandu. Tuž ale zadařylo se mi dorazyť aspoň na poslednich deset minut teho dredateho Bobika.

Tuž co bych tak napsal k temu novemu pavijanolonu? Hafo papira bylo potištěneho, kolik že chechtaku bylo do rekonstrukcyje naletych a jake to tam budě superextrabombastylistycke. Hafo travy, fajne cesty, opravene budovy. No povim vam, jak sem tam ve štvrtek vlez, tuž se mi zdalo, že sem předtym čital o inym areale. Bo hned po tym, co sem se zažil svuj prvni seksualni zažitek (svalnaty vratny mě kontroloval esli něpašuju v trenclach sodovku), sem zalitoval, že sem nědbal na varovani minysterstva pro Kolory, aby ludě něchali doma sandale, kroksy, či žabki a vyrazyli do areala v pohorkach. Na hlavnim place šutraki velke jak zanědbane hemerojdy. Tuž fajne – misto abych čučel na umělce, budu čučet pod nohi. Jak sem zdvihnul palu, tam to tež něbylo nic ekstra pro oči, bo ty zrezle baraki obtočene trubkami a železnymi zrezlymi žebřami mi moc optymizmu do žil něvlely.

Tuž sem se ho šel vleť do žil uměle za pědatřycet korun do ganc noveho plastoveho kališka, plus pajska za zalohu. Letos to vymysleli tak: aby ludě něrobili burdel vyhazovanim praznych kališku od škopku, něchali vylisovať hafo takich z tuhe uměle hmoty aji s takim uchem, aby se člověk moh vypity puliter pověsyť za okraj galat, jak chtěl zapleskať umělcum. Akurat to nědomysleli s tymi frontami, bo prazne kališki čepmajstřy brali a davali myť a deprem jak člověk dorazyl, začli čepovať škopek do čisteho.

Postavim se do prvni fronty a stojim a stojim a stojim – jak bych zežral modry prašek. Posuvalo se to rychlosťu jak když misto wede štyrycet šprycnětě na řetaz od kola patex. Nevim, esli to jaksyk suvisy s cenu, ale na řadu sem se dostal za pědatřycet minut. Tam celkem šikovna mlada robka, ale rychla jak brajlové korespondenčni šachi. Chvilu sem dumal, že bych se ty kelimki zebral hned zeštyry, ale banda za mnu už začla frflať, tuž sem zbalil jedno červene a valil za kulturu. Z prvniho dňa mi v ušach večer před usnutim duněl Babalet a Vlastik Redlu.

Jak už sem pravil, v patek sem dorazyl až na koněc Bobika. Co ten umi s tym pyskem a hlasyvkami! Po nim sem zabludil kusek vedle na jakehosyk meksyčana s garmošku. Ten mi přypomněl jedneho pajtaša, co hraval kdysyk u Šentala, jak se navalil, ruske častuški. Akurat že meksyčan se u teho vic šklebil. Asy měl v sobě vic tekily. Chtěl sem eště potem zajsť po pulnocy do teho plynojema, ale byla tam řada jak na espezetki na registru aut, tuž sem se dal na cestu jeden škopek a šel dom.

V sobotu sem dluho vyspaval, bo sem měl vyply tydlifon a něhrozylo, že by se mi dovolala mama s jakimsyk pohlupavym napadem – přyklad, že bych moch posekať zahradu, nebo vysadiť paru rybizu. Chvilu po snidani a počuměni do programu sem dumal, že bych se zašel zoptať teho holohlaveho potetovaneho synka z Refleksa, jak to je ze škodlivosťu te travy. Podle Milana ze šichty maryhujana s palu nic něrobi, ale jak čitam JxD članki, tuž bych pravil, že Milan něma až tak pravdu. Nakoněc sem se na to vyprdnul a zašel se v klidu na smažak do Indry. Šak mi stači trava, keru musym posekať na zahradě každy měsyc.

A bo šetřyť se musy, tuž sem se dal potem doma před akcyju třy velke fernety, ať ušetřym za škopki. Na braně mě někontrolovali, bo kdyby to kohosyk napadlo, zabiju ho fernetovym vankem. Na hlavnim place hral jakisyk regeman. To bylo fajne. Myslim, že by mi to huštalo bokami aji bez teho fernetu. Přydal sem se k jakesyk dredate děvuše oděne v dluhim batykovanym šatku. Chvilu sme se vlnili v rytmu, než sem přy blišim pruskumu zystil, že je to vcelku šikovny synek. Trochu mě natahlo, rozhlednul sem se, esli mě něviděl kdosyk znamy a valil sem co nejdal pryč. Kupil sem se na spraveni chuti škopek a valil na byvaleho poslaňca. Na Framusu sem se celkem sklidnil. A aji sem se trochu zařval “Umi!!!”, ale ludě na mě čučeli jak na vola, tuž sem se zašel doplniť kelimek.

Zbytek soboty mam taki trochu zahmleny, bo sem potkal jednu staru kamošku. Ta už ich tež měla jak ruski general vyznamenani a bo zme se dluho něviděli, pozvala mě na štamprlu. Po třeti pulce a zaspominani na stare časy ve škole sme se spolu šli chvilu pomotať dozadu na kantry workšok. Ale asy zme tam robili moc velki burdel, bo na nas jakasyk uvědoměla sudružka zavolala ochranku. Chvilu sem se snažil vysvětlovať, že za ty chechtaki, co sem dal za bilet, možu aji Světlikovi nalakovať přyčešek na červeno, ale asy mi moc něbylo rozumět. Bestyje nas vyvalili ven a ze zbytka večera se pamatuju chvilu na Stodolni a potem, jak sem se probral na hlavnim nadru ve dvě rano. Asy sem ju šel vyprovodiť na vlak, či kereho šlaka.

V nedělu sem se zařek, že cely den enem o kofole a enem Buty a tym pro mě Kolory letos skonča. Jak sem slibil, tak sem splnil, akurat na Butach začlo let, tuž sem se šel schovať do červeneho stanku a dal sem se aspoň jedno červene, jako taku tečku za letošnimi Kolorami.

Tuž povim vam, něbylo to nejhorši, ale hrad a Černa luka minule, předminule, předpředminule atakdal byl lepši. To moch člověk zajsť aji dom, bo to bylo blisko, něbyl zavřeny v klecy a němusel hleděť kaj šlape aby se něrozbil pysk. Tuž uvidime, co s tym zrobja napřesrok.

Letos se barabi, keřy to před časem kupili rozhodli, že dosť bylo blogovaňa a šlak všeckich tref, my prostě končime a hotove. Hafu nasmolenych ludi zustaly enem oči pro plač.

Naštěsti synek, kery to cele zrobil, spravoval, potem prodal, chvilu u [...]]]> Osum roku mi bylo bloguje.cz domovem, lužkem, stolkem, huštacym křeslem, bichlu před spanim, …

Letos se barabi, keřy to před časem kupili rozhodli, že dosť bylo blogovaňa a šlak všeckich tref, my prostě končime a hotove. Hafu nasmolenych ludi zustaly enem oči pro plač.

Naštěsti synek, kery to cele zrobil, spravoval, potem prodal, chvilu u nich robil a potem šel po svych, vymyslel, jak dobre zachovať na věčne časy a nikdy inač.

Něbudu to prodlužovať, bo jednak nejsem vlasove studyjo a bo technycke dřysty prdy nikoho nězajimaju. Všecke stare dřysty budu od fčilejška na nove adrese http://denik.ostravaka.cz.

Nove dřysty, esli semtam cosyk vypustim z travicyho traktu, budu na stejne adrese.

Miru zdar!