Dik za papagaja

Ludě zlati, eště raz dik všeckim za sebe aji za pravidelne žradlo pro papagaja.

Děkovny list

Kdo by se chtěl tež přyhlasyť jako adoptyvni foter tych fajnych zelenych uvřeštěnych kakadu, mrknitě se tu.

Papagaj

Ja a malem sme přešvihli mylijon. Tuž aby se zas ludě na mě něnasrali tajak minule, že sem slibil všeckim a nakoněc dal enem jednemu, tuž mam tu taku minysutěž:

Kdo mi PRVNI pošle emajlem ofocenu obrazovku komputera, kaj budě vidět cyfra MYLIJON v tym modrym počitadle, ma u mě prvni aji druhi dil Deniku Ostravaka aji s věnovanim a k temu Certyfikat věrneho čtenařa. Ale pozor – něchcu opis obrazovki, chcu fakt FOTKU MONYTORA.

Vyherce už je jasny. Nejrychlejši byl Petr Oregon. Někeřy něpochopili, že chcu fakt FOTKU monytora a posylali mi opisy obrazovek. Ludě, dik moc za přyzeň a do dalšiho mylijona vam přeju fajny den.

Ostravak v MF DNES semtam v patek

Ostravak DNES

Štajger ostravske redakcyje MF DNES se mě před paru dňami emajlem ptal, esli bysem nechtěl semtam cosyk dřystnuť aji do tych papirovych novin. Tuž esli budě slina, čemu ni? A tak sme se domluvili, že do koňca roku 2005 budě každy patek v krajske přyloze pro Moravskoslezki kraj slupek s nazvem „Dyjař Ostravaka“ a potem se uvidi, co dal. Tuž ať se vam to fajně čita aji tam.

Všecke dřysty pro Frontu na jedne kupě

Modelařska vystavka?
Jaro je tu – bicykly nachistať!
Jaro, kaj sy?
Na Stodolni budě všecko lepši. Hepši!
Dluha zyma je na prd
Semtam se mi zdaju aji normalni sny
Jak sem se kdysyk hraval
Už je to tu! Už je to tu!
Kaj skončil muj maly Šmejdik
Třeba se inspirovať u polityku
Leden, ten gizd jeden
Taku hromadu sněhu nikdo nečekal
Sylvester je tu – zas se budě bilancovať
Tolik litaňa kvuli jednemu dňu v roce
Něbyl by život lepši bez televizni kisně a novin?
Čemu nejsem Prastravak
Tež bysem chtěl byť politykem
Fusaty chlop s berlu, roba s křydlami na řbetě a čertisko
Aby se člověk bal vyjsť večer z baraku
Pověz mi, cos robil tenkrat sedumnasteho…
Jak pomosť jednym vrzem Francuzum aji Čechum
Spominki na Vše svatych
O žradle, co litalo, jak bylo žive
Přesunuta biblijoteka
Padaju, bestyje, padaju

Statni svatek v segřyne režiji

Včera sem chtěl využiť volneho dňa naplno. V utery večer sem přerušil spojeni s Telekomem, vypnul sem aji tydlifon a těšil sem se, jak se fajně spočnu. Naplanoval sem se, že rano budu chrnět tak do deseti, jedenasti, potem se zajdu kajsyk na smažak a na jedno, v Komeňaku se nadycham čerstveho povětřa, zajdu za Jarynem do pujčovni a pojčam se ze třy filmy na dyvidyčku a cele odpoledně se budu kulturně obohacovať a cely svět mi može byť ukradeny.

V pul osme mě zbudil jakisyk hňup budikem z přyklepove vrtački. Jasne, že už sem něusnul. V kuchini sem zystil, že v sačku už je kavy tak na turka pro barbinu. Přytym sem se den předtym pravil, že musym kupiť novu. V přecyni cosyk smrdělo tajak v opičarně. No začatek dňa na guvno.

Kolem dvanaste sem vyrazyl na oběd. Všecko v rychtyku, syr dobry, hrancle křupave, tatarka čerstva, pivo zymne. V Komeňaku sem potem lapnul na lavku a chvilu očumoval ludi. Paru švarnych robek sem aji zahlednul, ale včil po tym fijasku se Zdenku budu chvilu opatrny. U Jaryna sem prvni omrknul novinki, ale nakoněc sem se vybral staru česku klasyku – Pane vy ste vdova, Kulovy blesk a Peliški. Fajně naladěny a natěšeny na klidne odpoledně sem dorazyl před barak. Před barakem překvapko – žigul s nadivku. Segra a mali gizdi! Chvilu sem myslel, že idu enem kolem, ale jak sem viděl, jak nervozně mačka muj zvonek, docvaklo mi, že ty dyvidyčka sem se asy pojčal na guvno. A tež ja!

Ze segry vylezlo, že ji zabylo lito, jak se spoměla, že sem furt doma enem sam a že se mi chce tež odvděčiť, jak sem ji tak fajně a narychlo pomoh s tym malovanim. A tak upekla rybizovu buchtu, vzala gizdy a pomože mi fajně straviť volny den. Šak sme surozency a dluho sme spolu enem tak něpokecali, no ni? A u mě na navštěvě tež už paru měsycu (nebo roku?) něbyla. Tuž to je hodna.

Chvilu sem dumal, jak zrobiť, abych se dostal dom tak aspoň na dvě hodiny napřed, abych poklidil ten burdel, ale bo nejsem Kaprfild, nic mě něnapadlo. Odemknul sem a než sem stačil kopnuť aspoň za dveře ty galaty, kere sem se tam něchal včera, jak sem přyšel ze šichty, gizdi už robili rychly okruh kvartyrem. Než se segra zezula, stačil sem aspoň v obyvačce zhodiť ze stola za gauč ty naučne magazyny o ženskim nitru a ty štyry taliře se zbytkami žradla z minuleho dňa odněsť do kuchině. Jak sem to daval do dřezu, trochu mě natahlo, bo na tym jednym už ty zbytki gulaša měly jakusyk podezřelu barvu a voněly jak cosyk ine. Esli to vubec byl gulaš. Z ložnice sem slyšel ty dva baraby, jak se ta mala pta teho věčiho, co to ma stryk na tym lužku za fleki. No co, raz sem večeřal v lužku. Cestu z kuchině sem narazyl na segru, kera chtěla nakrat tu buchtu, ale rači sem ji pravil, ať se idě sednuť do obyvački, že to všecko přypravim sam. Bo ty zaschle zbytki na pecu by němusela rozchodiť a linku sem už tež dluho něčistil.

Nakral sem buchtu, postavil vodu na kafe, bo segra doněsla svoje – take to granko s kofeinem. Ja to moc němusym, ale jak neni ine, tuž co. Zahlednul sem oba male baraby, jak vletěli do kupelki a zabuchli za sebu dveře. Tuž dufam, že se něbudu hrabať v tym košu na špinave pradlo, co mam přypraveny, že odvezu mamě. Už měsyc. Z obyvaku se ozvala segra, že mi tu cosyk smrdi jak scyply křeček a že než zrobim to kafe, že mi tu trochu zetře prach. Gizdi na mě hulakali z ložnice, esli mam jakusyk sodovku, bo maju žizeň. Mrknul sem pro istotu do lednički, esli tam krom piva nězbyla jakasyk mineralka a zystil sem, co to tu smrdi. V nocy museli vypnuť eletryku, bo ten šumkovy salam z předminuleho tydňa, co sem nedojed, dozral. Kura, tu ledničku budu muset vzat savem. Nebo rači kupiť novu. Saček s položivym zbytkem salamu sem hodil za okno, zalel kavy, vzal buchtu a šel za segru.

Obyvačka vypadala jaksyk inač. Něchapu jak to zrobila, bo v kuchini sem byl tak maksymalně deset minut. Stul byl čisty, ale přesunuty pod okno tam, kaj byla skřyňka, kera včil byla vedle dveřy. Gauč byl tež inač natočeny a televiza byla přehozena ze stolkem. Kura, ja sem zapoměl, že segra ma tu stěhovacy nemoc. Večer budu hodinu čučet na televizu, než mi dojdě, že je indě.

Segra mi potem začla robiť školeni o pořadku, že bysem se měl najsť jakusyk robku, bo inač zhniju ve špině a kdo se o mě budě na stare kolena starať. Žral sem buchtu, srkal k temu to granko a posluchal na pul ucha. Zoptala se, co je s tu babu, o kere sem mluvil minule. Po pravdě sem ji pověděl, že sme se asy rozešli. Politovala mě a potem začla o jakesyk jeji zname, kera je skoro tak stara jak ja a je rozvedena, bo se vzala takeho cypa, kery dycki pul vyplaty prohral ve Fortuně a že by nam to spolu pasovalo a esli ji može o mě řeknuť. Tuž pravil sem ji, že se eště rozmyslim. Obyvačku proběhli dva gizdi s mojimi trenclami. A vida, ty už dva tydně hledam, kaj asy byly? Potem začli otravovať, esli jim pojčam jakesyk hrački. Tuž kaj ja bysem vzal hrački, no ni? Zapnul sem im komputer, ale jak sem im začnul vysvětlovať, jak se ovlada ten Duk, segra mi mrkla přes rameno a pravila, esli mi něšibe, učiť male děcka take krvaki. A přytym gizdum se to tak libilo. Tuž sem to aji přes jejich protesty vypnul, našel štyry stare pastelki, třy fiksy a papir, ať sy kresla, ale po očku sem ich sledoval, bo se mi vybavila ta sykstynska kapla, keru zrobili z jejich kvartyra.

Segra dřystala a dřystala, semtam se mrkla na hodinki a ja sem se semtam litostivě mrknul na dyvidyčka, kere ležely na stolku pod televizu. Jak už sem se dozvěděl o všeckich novinkach na Dubině, co kere děcko umi noveho, že upřymny synovec ma už vic jak štrnasť dni přytelkiňu, tuž že to asy už budě važna znamosť, zničehonic segra poslala gizdy oblesť a že už musa valiť. Pocalovala mě na lico a byli v dupě. Fajn, šesť hodin, eště neni nic ztracene. Lapnul sem k bedni, nacpal do dyvidy chřtanu Peliški, ať se spravim naladu a k temu dožvykaval zbytki buchty. Jak sem se šel před dalšim filmem vyscať, všimnul sem se potem v kupelce ve vaně paru jakichsy malych červenych koleček. Tuž do dupy, ty bestyje mi pomalovaly vanu fiksami.

Kolem osme volala mama, aby se postěžovala, že foter byl ve špitale. Trochu mi zatlo, bo foter se posledni dobu stěžoval, že ho boli na plucach. Po pěti minutach se z teho vyklubalo, že byl na pohotovosti s bolavym zubem. Nakoněc z ni eště vylezlo, že švager se na stare kolena asy polepšil, bo o vikendu pry vymaloval obyvak a přecyň a dněskaj, o statnim svatku, misto aby šel s partyju do knajpy, jak to robil pravidelně, vymaloval ložnicu. A že je na segru taki hodny, že nechtěl, aby se unavovala a tak ju aji s děckami poslal na prochazku, ať spočnu. Do štajgrove řytě, tuž co to je? Měl sem sto chuti ji povědět, čemu ju vypral z kvartyra a čemu ona rači šla, ale taki gizd nejsem.

Něcham sy to na jakusyk fajnu rodinu zešlosť.

Udřeny vikend

Tak už je konečně ten šileny vikend za mnu. Tak sem se už dluho nětěšil do roboty.

Roby v patek na šichtě kvokaly, že ma byť přes sobotu a nedělu pěkně. Hned sem dumal, že bych cosyk podniknul, bo to je možna posledni fajny letni vikend. Chvilu sem zvažoval, že bych zrobil cosyk pro zdravi a vylez na jakisyk kopec. Nebo možna budě lepši vyjet kajsyk na kole. Kolobuty by tež němusely byť zle. No a taka fajna hospa se zahradku by tež němusela byť marna. Banda z Hrabuvki mě už dluho laka do Dakoty, že pry to tam něpoznam, tuž že bych zašel? Nakoněc to odpoledně rozhodnul Erych, kery mi stručně pravil, že třa zas oprašiť rezave kolo a zytra že valime na Moravku. Ani nevim jak sem mu to odkival. K večeru už sem zas vymyšlal, jak z teho ven ale přytym sem dal olejoval kolca a leštil ram. Přeslechnul sem asy tydlifon, bo sem tam pozdějši našel něpřyjaty hovor od mamy, ale bo mi bylo jasne, že to budě zas beztak o zahradě, rači sem něvolal zpatki.

Chvilu sem se čučel na ty Vyvolene, ale mam potem dycki něpřyjemny pocyt, jak se čistim zuby a robim na sebe gzychty do špigla, tuž sem to rači vypnul.

Rano, enem sem začnul chistať baťoh, už mě Erych prozvaňal. Abych rozhibal zhnile tělo, zněs sem tu svoju ukrajinu po schodach. Chvilu sem dole spočnul a přectiral, že se rozcvičuju, bo mě to jaksyk zmohlo. Erych vyrazyl a ja ve vleku za nim. Už u Makra sem ho začnul v duchu proklinať, čemu jezdim s takim pajtašem pohlupavym, kery jezdi do roboty v žlutym trykotu a zda se mu o Lancovi. Jak už byla mezy nami špara tak ze štyry kilometry, docvaklo mu, že něstiham a spomalil. Trochu ironycki se mě zoptal, esli nahodu něchcu doprovodiť na nejbliši nadraži, že bych zbytek dojel vlakem. Vymluvil sem se, že sem posledni dobu jakisyk zgichany po rozchodu se Zdenku. To ho zaujalo, bo se zařadil vedle mě a ignoroval šofery, keřy jezdili kolem a trubili jak nadrženy jelen. To mě překvapilo, bo na take pajtaše dycki nadava.

Tuž sme chvilu jeli ram vedle ramu a ja sem mu ličil naše společne dni, jejiho čokla, naše hadki a nakoněc teho Ramba. Asy ho to celkem zebralo, bo potem jel kus cesty dosť otřeseny, ale možna to tež bylo tym kamijonem, co ho malem srazyl.

Vylet byl fajny, fajně sem se pročistil hlavu, akurat Erych měl pravdu, že sem už dluho nikdě něbyl, bo dať se na oběd smažak a hrancle može na cyklovyletě v polovině etapy enem cyp. Nohi mi potem ztěžkly jak něpohodlnemu podnikatělovi a měl sem co robiť, abych vubec dojel dom. Erych mě potem eště lakal na jedno, ale ja sem taktak zesednul ze sedla a malem sem se vyvratil na chodnik. Eště že tam bylo to zabradli. Zamaval sem mu a deprem až zajel za roh, sem zkusmo přehodil nohu přes ram a stal chvilu obuma nohama na zemi. Zaperoval sem a jak sem se všimnul, že mě špehuje susedka z přyzemi, zrobil sem paru dřepu, jakože se rozcvičuju. Taktak sem stanul.

Doma sem vlez pod sprchu a enem tam tak pulhodiny stal a něchal na sebe leť vodu. Potem sem se ohřal jakesyk zbytki, lapnul do křesla a spočival. Jak mě po paru minutach začlo brať spani, naraz tydlifon. Tuž zakon schvalnosti, no ni? Beztak mama. Ale ni, segra. Chvilu sem dumal, esli to mam zdvihnuť, bo mama ji beztak pravila o tym, že sem ju včera něchal zvoniť, ale nakoněc se ve mě pohlo svědomi a vzal sem to. Tuž něbylo to přani dobre nocy. Ubečena segra mi snoplila do tydlifona, že sem ji taktak rozuměl. Pochopil sem enem to, že jeji stary je debil a hovado – ale to sem stejnak už věděl – a esli bych němoh přyjet, bo beze mě to nězvladně. Rodina se musy pomahať, pravil sem se v duchu, jak sem teho lahvoveho synka vracal do lednički. V lokalce bych usnul, pravil sem se a jel rači felinu. Že sem to bral!

Tuž jasne, že by to beze mě nězvladla! Segra se totiž před tydněm rozhodla, že je třeba přes vikend vymalovať obyvak a přecyň, bo už to tam vypada jak by tam buchly saze. Upřymny synovec hned vyrukoval s tym, že ma jakusyk brygadu, ale beztak jel gizd na Banik do Prahi, tak zbyl enem švager a dva mali natěrači – amateřy. Švager ma jakesyk dobre obdobi, bo jim dovolil čmarať po zďach, jak se to stejnak budě natirať. Enomže jak potem v patek večer po vyklizeňu celeho kvartyra duležitě jak vratna na kolejach veešbe rozmichal barvu a začnul přetirať ty beruški a ostatni ozdoby, co ti gizdi stihli do vyški jedneho metra načmarať, zystil že tuha habe se zas tak snadno přetřeť něda, zvlašť jak se ten starši někere kresby předmaloval kružitkem a aby byly vyraznějši, dorobil ich lihovu fiksku. Segra se do ňho hned obula a že čemu ich to něchal robiť a on na to, že děcka se maju něchať vyblbnuť. Nakoněc se pohadali, bo segra mu pravila, že se to budě museť škrabať a on, že to stači natřeť a budě a segra zas, že něbudu žiť jak u cyganu s ryhami ve stěně a on, že neni jeji otrok a že na škrabani sere. No řvali po sobě jak Banikovcy na Matušoviča. Nakoněc to odsral aji sused, kery se v jedenast v nocy přyšel zoptať, esli se švager něchce tu škrabku strčiť do řyti.

Nevim, co mu slibila, ale škrabal celu noc jak Monte Chrysto. V sobotu rano ho našly děcka na hromadě zeškrabane omitki, flekateho jak po neštovicach a něvěřyly, že je to foter. Segra pry hned, kdy začně malovať. Misto snidani, tuž nězabili bystě ju? Semtam bych aji uvěřyl, že to ty roby robja schvalně. Švager se vytočil, ale aji tak popadnul kibel a valeček a jel jak fretka. Natřel jednu stěnu a pry kdy budě snidať. Segra zas, že esli se mysli, že ty třy chleby ze salamem, co mu zrobila před chvilu, byl zakusek a že neni kantyna a ať maka a počka na oběd, bo v tym burdelu, co je v celym kvartyře z teho škrabaňa, se ji něchce ani byť, natož mu cosyk chistať. On začnul vyryvať, že esli se ona mysli, že třy chleby stača chlopovi jak hora, tuž to že se plete. Potem segra objevila ty sgrafita gizdu aji v ložnicy, kera se neměla malovať. Jak ich valila, ten starši bonznul upřymneho synovca, že ty kosoštverce ich naučil on. A bo ten byl v dupě, vylela se zlosť na švagrovi, že on za to može, že děcka su něvychovane a on stoji za guvno, bo ani něumi vymalovať. Švager jak měl hlad a byl nasrany na cely svět, zařval na celu Dubinu, jebnul s valečkem až to obchlistlo štvrť obyvaku a šel do dupy. Tajak byl, ve flekatych hadrach, bez chechtaku a dokladu. Se divim, že ho nězbalili benga hned za prvnim rohem. Segra mi hned volala, ale přece se něbudu brať tydlifon na cyklovylet, no ni? Pěkně vyzvaňal doma a čekal až se vratim. Deprem potem nastala moja chvila. Že sem se vracal.

Ja, dolamany po cyklovyletě jak když bechnětě se špagetami ze schodu, sem měl domalovať zbytek. Do štajgrove řytě! Segra syce pomahala, ale stejnak odpadla kolem pulnocy. Eště předtym mě přemluvala, ať aji vyměnim zamek, že budě aspoň řyť, ale už sem měl všeckeho plne stolički a vrčel sem jak nasrany Šaryk. Kolem jedne rano bylo hotove. Jak by ten hňup čekal za dveřami, pulhodiny po jedne se přyplantal a na to, že vypadnul bez koruny, se motal jak klubko z kopca. Furt mě chtěl obimať a dřystal cosyk o tym, že rodina se musy pomahať a že se mi odvděči, až se oženim, ale kdovi, esli se teho dočka, bo kera by se mě chtěla vzať. Jak sem měl v ruce ten valeček, napadlo mě, že bych mu moh trochu vymalovať střeva.

Sprchnul sem se a ustlal se v kuchini, kaj mě rano zbudily dvě hrlički, kere kolem sebe tokaly a vrkaly, jaku že tu přecyň a obyvak maju krasne. Enem mě to utvrdilo v tym, že se asy fakt něoženim.

Zadymeny vikend

O vikendu mě mama vyslala skontrolovať našu hektarovu zahradu, esli je dobře zabezpečena proti povodňam. Pry že leto je v dupě a přyšti tyden ma let jak mladežnikovi z jebaku, tuž ať valim a jak už tam budu, ať to tam trochu zkulturnim a pomalu aji zazymuju, bo beztak se tam už pojedě až zas na jaře. Tuž hlupně či co? Kaj viděla, že leto už je v dupě? I když, posledni dni je zyma jak v Rusku.

Neměl sem nic naplanovane, tuž sem se neměl na co vymluviť a tež sem sy pravil, že tam možna vyženu z paly myšlenki na šefuv jebak a nebo Zdenčineho kulturystu. Nacpal sem do Feldy paru bebechu, jakesyk žradlo, teho Leonarda, kereho furt němožu dočitať, bo je to bachrate jak podhrli z bravka a jel sem.

Jak sem dojižďal k braně, maval na mě synek jedneho suseda, co ma chajdu kusek od naši. Mu je kolem třyceti roku a jeho porodnik musel měť kluzke ruki. Ja ho moc němusym, bo on se dycki snaži se mnu dať do řeči, bo sy mě raz oblibil a je schopny prodřystať aji hodinu. Taki něškodny varyjot. Tež sem mu zamaval, ale to sem neměl robiť, bo on to pochopil tak, že ho rad vidim a rad s nim podřystam. Otevřel sem branku, parknul felinu vedle chajdy a už se ten pajtaš dral dovnitřku. A hned začal, že už sem tu dluho něbyl a co furt robim a esli spominam, jak sem mu minule hazal ten balon přes plot a jak je v robotě a co robi mama a jak se uča ty segřyne děcka, co tu dycki tak fajně litaju a robja burdel na celu kolonyju a dřystal a dřystal a dřystal. Jak už mi lez na nervy, pravil sem mu, že sem sy enem tak odskočil zhrabať listi a spicham, bo mam dněskaj odpoledni. Pochvalil mě, že sem taki pracant, co robi aji v sobotu a začal vykladať o tym, jak jeho tata eště robil před duchodem a jaki byl macher a jak ho měl šef rad a že měl nejvěči premije… Pala se mi motala tajak sem kdysyk dostal medycymbalem a šefuv jebak aji se Zdenku mizely v něnavratnu. Jak se nadechoval, skočil sem mu do řeči a že už musym, abych to stihnul shrabať, zabuchnul sem mu před vysmjatym pyskem branku a šel sem k šopě pro hrabě. Eště na mě hulakal, že ať sy davam bacha, že posledni dobu se tu rozmohlo sypani shrabane travy před cyzy branki a že se už partyja domluvala, že až teho gizda chiťa, že ho pro vystrahu pověsa za fliger na kijovicku zastavku. Spoměl sem sy na jeden červeněc a rači sem zmiznul v šopě.

Počkal sem tam deset minut a škviru ve dveřach sem ho sledoval, esli pujdě do dupy. Měl vydrž, ale nakoněc to vzdal a šel hazať kameně do vody.

Vylez sem s hrabjami, chvilu lital po zahradě a za chvilu už sem měl fajnu kupu. Jak sem se začal shaňať po syrkach, jak na sviňu přyjela susedka od vedle s malu cerku. Jak viděla tu kupu lisťa, podezřyvavo sy mě prohledla a pry že dufa, že to něchcu paliť, bo mala je alergicka na dym. Tuž jasne, že ni, uklidňoval sem ju. Mam na to pytle, narvu to potem do auta a odvezu na skladku. Pochvalila mě, že sem ohleduplny a ekolog a šla s malu do chalupy. Tuž to tak, ja sy budu sviniť felinu listim. Stači, jaki burdel mi tam raz zrobil Venca, jak sme v Makru kupovali to dyvidyčko. Eště že maju okna na druhu stranu. To zas neni taka kupa, aby to hořelo dluho, no ni?

Skontroloval sem, esli je furt s malu vevnitřku a škrknul syrku. Moc se temu nechtělo hořeť, bo to bylo trochu eště vlhke, ale jak sem do te kupy narval dvoje noviny, nakoněc sy to dalo řeknuť. Akurat s tym čmudem sem jaksyk něpočital. Věter lehce fukal směrem k susedce. Zaslechnul sem jakesyk vyryvani. Do dupy! Už sy teho všimla. Pro ten přypad sem měl po ruce přypravenu staru celtu, eště po fotrovi z vojny. Honem sem to přykryl a robil něnapadneho. Susedka vylezla, rozhledla se, viděla přykrytu hromadu a mě, pod nos sy cosyk zamručela a šla zas dovnitřku. Dalši noviny a dalši syrki a už to zas hořelo. Aby ten čmud nešel k ni, vzal sem sololitovu fošnu z šopy a rozhaňal sem ten dym pryč. Něbylo to ale to prave, bo sem to rozdmychal na všecke strany a ju to zas přylakalo ven. Celta, zpod kere se dymilo, už tak něnapadna něbyla, ale na přymu otazku „Vy tu pálíte listí?“ sem odpověděl, že nic něpalim a asy sem ju přesvěčil, bo zakrutila hlavu a šla pryč, bo ji mezytym začla bečeť mala. Fajne, včil budě vic času.

Eště tak dva třy pokusy a je z teho hromada popela. Zas sem škrknul a už to šlo celkem fajně, bo to bylo eště rozhicovane z posledniho přykryťa. Jak už to bylo skoro jak Hus na posledni akcyji, naraz vidim na schodach susedku s malu na rukach. Bechnul sem na to celtu a robil, že tam nejsem. Susedka přyšla až k plotu a pravila male „Podívej, Maruško, to je ten ošklivý pán, kvůli kterého kašleš. On pálí listí, víš“. Moje tvrzeni, že to musy isť od suseda asy nemělo ten spravny psychologicki učinek, bo v tu chvilu chitla ta celta.

Musel sem vypadať jak vul, jak sem tam tak stal před hromadu dymicyho lisťa, přykryteho hořycy celtu a snažil sem se přesvěčovať susedku, že ja nic něpalim. Rači sem se zbalil, počkal až listi dodymi a valil dom.

U branki mě odchitnul zas ten mondrala a pry, že ma pro mě tajemstvi. Že v Kijovicach určitě musa meškať jacysyk indyjani, bo před chvilu zřetelně viděl kuřove sygnaly, o kerych čital v knižkach od Karla Maja.

Do štajgrove řytě, že ja sem tam jezdil…

Divny nakup v Kaufu

Včera sem byl nakupiť v tym novym Kaufu, bo v ledničce už byla vidět delši dobu zadni stěna a mama k temu tež přyhodila menši seznam. V kecafonu pry, kupiš mi enem paru věcy, ja teho moc něpotřebuju. Jak sem to slyšel, rači sem sy vzal aštverku. A tež ja. Dyktovala skoro deset minut. Asy sy mysli, že ten kufer v moji felině je nafukovacy. Tuž to mi pověztě, naco kupuje tolik mineralek a trvanlivych mlik? Dyť foter lope stejnak enem pivo. Kafe mu dochtor zakazal před paru rokami. Tuž co s tym mlikem robi?

Po šichtě sem nakopnul feldu a vyrazyl. Drapnul sem vuzek a šel bludiť mezy regalami, kaj eště nědavno jezdily autobusy. Jak sem měl pul vuzka plneho, naraz vidim u sodovek znamu postavu.

Kurnik, Zdenka.

Vnitřni pumpa mi začla plašiť, ale enem do te chvile, než sem sy spoměl na posledni rozhovor u Kinestaru. Rozešli sme se tenkrat ve zlym, ale co, ludě sy maju odpušťat a ona je furt taka fajna, no jak obrazek. Roztlačil sem vuzek a chtěl ju pozdraviť. Možna dame řeč a jak se omluvim, třeba zajděme spolu na večeřu a možna aji k ni dom. Šak možna bych se aji s Bobičkem naučil meškať. Všecko je enem otazka zvyku, no ni? Naraz spoza regalu vylez taki ulizany černovlasy pajtaš s culikem a hrnul se k ni. Trochu mi přypominal segřyneho ramba, uple tryko, nafukle ruki, pysk jak z kameňa. Chvilu sem myslel, že je to ochranka, ale jak se s ňu začal cycmať, zatmělo se mi před očami. Tuž do štajgrove řytě, to ma byť nahrada za mě? To musela dluho hledať, enem co je pravda.

No ja, ale co včil? Projisť kolem ni a robiť, že ju něvidim a nebo přysť a pověděť cosyk srandovniho a isť do dupy? Dylema. Rambo ji dal robil ručni kontrolu hromadek, lepil se na ňu jak snopel na nehet a ona se chichotala jak Klukova zamlada. Chvilu sem uvažoval, že do ňho najedu tym vuzkem, bo s tymi štyrmi balikami mineralek, platem mlik a jednu pětikilovu pikslu praška na prani sem měl pruraz tajak rozjeta vetřyeska, ale jak sem viděl, že ona se tež na ňho lepi a směje se, tajak dovčilejška enem se mnu, pravil sem sy, ser na ně a val pryč, dokavaď je čas.

Přepnul sem se do režimu, kery použivam, jak idu po naměsti a snažim se vyhnuť takim tym pajtašum v kvadrach s dotaznikami v rukach, co odchitavaju ludi jak rudoši bizony a tahaju z nich rozumy, kolik beru, kaj meškaju, kolik maju harantu a podobně. Ti dva byli tak do sebe zažrani, že sy mě ani něvšimli. Ufff. Tuž co, včil vypadnu na vzduch a zbytek kupim k večeru, šak se mama něposere, no ni? Jak už sem byl skoro u pokladni, naraz slyšim zdalki svoje meno. A kura, budě dotaznik.

Šel sem pomalu k nim jak školak vylapeny s cigarem na wecku a pozdravil Zdenku. Zdravila se se mnu, tajak by mě pulroku neviděla a přectavila nas s „Vládíkem z erobiku“. Asy mu už cosyk o mě mluvila, bo jak mi podal a zmačknul pazuru, cytil sem, že ten by rozlusknul jednu ruku kokosovy ořech. Tlemil se furt na mě, jak by znal moje čislo trencli. Zdenka se mě potem ptala, jak se včil mam, potem povykladala, co robi ona a že je to fajne, že sme se rozešli tajak cyvilizovani ludě. Chvilu sem dumal, esli sy robi srandu, nebo mě zkuša. Kurnik šopa, či už sy něpamatuje to kino v Kinestaru? A nebo sme se eště potem kdesyk zešli a ja sem byl tak navaleny, že nevim, že sme se rozešli kulturně? Kival sem hlavu, posluchal jeji dřysty a v duchu sem ji sugeroval, že se ji chce scať, ať už mě propusti. Po deseti minutach jejiho monologu, doprovazaneho ušklebkami te svalnate culikate roby vedle ni to utrpeni skončilo. Rozlučili sme se a ja sem valil k pokladni. Zbytek kupim indy.

Eště že sem kupil tu vodku. Doma sem sednul k bedni, čučel na ten vojerski seryjal, lel do sebe jednu za druhu a spominal.

Na jednu stranu mi bylo trochu lito viděť svoju byvalu Dokonalu s kimsyk inym.

A na druhu stranu, dobře ti tak gizde.

Šefova druha pala

Minuly tyden stal za guvno, bo jak sem nastupil prvni den po dovolene do roboty, vletěl mi do kanclu šef, začal se ku mě nakrucať krkem a pry ať se mu podivam, co mu to tam raši. No fajny začatek dňa, eště před snidaňu vidět cosyk take. Měl tam zhnisanu bulu, kera vypadala jak jebak, z kereho brzo vypadně pimpongač. Vysypal na mě nastudovane dochtorske vyrazy a pry, co sy o tym myslim. Tuž co je lepši? Němluviť nic a ryskovať, že mi veme premije, že něspolupracuju a nebo mu zkusyť cosyk řeknuť a přy tym mu nagrcať za krk (bo mě z teho fakt natahovalo)? Čemu sy na taki humus něveme rolak? Zamumlal sem pod nosem, že to něvypada zle a z čeho že to ma. Odpověď už sem mu něrozuměl, bo vyletěl ven a valil do dalšiho kanclu, kaj pochtival dyjagnozy a rady po dalšich luďach. V robach vyhral mateřski pud před odporem a začly se přeřvavať, že na to je lepši černa masť a že na to je lepši bila masť a že na to je lepši zelena masť… Kamil mezytym vystřykal naš kanclik hajzelluftem, aby pry zabil ty bacyly, kere z teho šefovi beztak vylezly. Jak to pravil, hned mě začlo svědiť na krku. Chvilu sme sy z něho robili srandu, že buděme jedina fabryka v republice, kera budě mět dvojhlaveho šefa. Dumali sme, kera pala budě mět hlavni slovo a esli se něbudu mezy sebu hadať. No sranda.

Jak sem potem čital došlu poštu, kera se nakupila na mojim stole, mezytym co sem vegetil v Jesenikach – same oběžniki, nove zasady naměstka, nove zasady ředitela, akurat uklizečka a vratni něvydali žadne nove zasady – vtrhla k nam Jaruna a pry, esli mame jakesyk složki a šanony navic. Po tydnu sem měl v pale vygumovane, tuž co to je šanon? Mezytym, co Kamil krutil hlavu, že němame, trochu sem sy ju zas prohlednul. Vypada včil jaksyk inač. Něchala sy zrobiť melir a aji se fajně maluje. Tuž že by uhnala jakehosyk chlopa? Musym se něnapadně zoptať partyje. Ale to vitě, že mi to je jedno, ale enem tak pro zycher.

Asy ty složki fakt potřebovala, bo obletěla všeckich na patře a nakoněc skončila u šefa, kaj ječela jak Viktorka, že jak ma robiť, jak něma zakladni vyrobni materyjal. Šef ju posluchal na pul ucha a mezytym sy v kapesnim špiglu ohližal svojeho hnisaveho kamarada a něpřytomně kival palu. Slyšeli sme přes otevřene dveře, jak Jaruna změnila taktyku. Poradila mu, ať sy to skusy vymačkať, ale rači ve vaně, bo teho tam budě beztak liter, pry se mu ulevi. Ale že předtym ať ji zeženě ty šanony. Šef zebral kecafon a vytočil hospodařku. Ramenem držel sluchatko a obuma rukama se snažil dlubať do te piramidy na krku. Asy ho to zabolelo, bo naraz zařval jak kinkong akurat že hospodařka pravě zdvihla kecafon a myslela sy, že sy kdosyk robi srandu. Nasrany rozbolavěly šef ju vyved z omylu, bo ju zdupal jak dyrygent na třy doby, že čemu něma ty bebechi, na kere před třemi měsycami psal žadanku. Jaruna se před nim nakrucala v bokach, tuž dal řval, že to potřebuje co nejspiš, bo jeho podřyzeni němožu robiť. Ta bestyja mu potem začla fukať na ten jebak, tuž šef eště zařval, že sy to zajdě kupiť sam a že ji potem da paragon. Hospodařka asy protestovala, že to neni take jednoduche, bo zařval, že ho to nězajima a bechnul s kecafonem. Jaruna mu poslala vzduchem pocalunek a odplula pryč.

Jak sem šel potem uplnu nahodu kolem, slyšel sem, jak šef nahlas duma, koho poslať do obchoda. Enem tak sem se mu tam vplazyl a hlasyl sem se před jeho stolem, tajak prvňak. Šef mě přehližal a mě začla pracka boleť, tuž sem sy ju podepřel levu a třepal dal pazuru, bliž k jeho gzychtu. Tuž že by mi kdosyk sypnul do raniho turka prašek na něviditělnosť? Šef čuměl skrz mě, jak přes Hopkirka, hibal pyskem a vraštil čelo, naraz se usmjal a vytočil čislo. Jak sem slyšel, že vola k sobě Laďu, nasraně sem odešel. Laďa se nam potem přyšel pochvaliť, že sy može pojčať služebni karu, aby byl spiš zpatki. Do dupy, tež musym začnuť nosyť šefovi slivki z vlasni zahradki.

Laďa se vratil po štyrech hodinach a volal na mě, ať mu idu helfnuť. A čemu ja? Jak sem u te kary šahal po tych štyrech teskotaškach, ohnal se po mě, že to ni, že to je jeho nakup. Vrazyl mi do ruk velku krabicu, v kere byly jakesyk kancelařske bebechi, na ňu dal druhu a pry až to odněsu, ať se eště vratim, že tam eště cosyk ma. Cyp jakisyk, budě sy ze mě robiť poskoka? Jak sem mu řeknul, co sy myslim o jeho předkach a jejich přybuzeneckich poměrach, pravil, že sy to teda odněse sam, jak mě to tak obtěžuje. Vul. Je uražlivy jak male děcko. Odtahnul sem to na patro šefovi na stul. Ten to rozhodil po kanclach a Laďu před všeckimi pochvalil, jaki je fajny pracant a jak dokaže všecko fajně zařydiť.

Měl sem po naladě a chtěl sem aji Laďu bonznuť za ty jeho teskotaški, ale nakoněc sem se na to vysral. Pajtaš, leze šefovi do dupy a ten vul mu eště proplaca vazelinu, aby se mu lepši lezlo. Chvilu předtym, než sem šel dom, sem se stavil za šefem a mezy dveřami sem mu pověděl, že sem před chvilu našel na tym internetě članek o jednym chlopovi ze Zlina, jak mu tež na krku začlo cosyk velkeho rostnuť a jak s tym šel potem k dochtorovi, ten ho poslal za specyjalistami a tam mu na rengenu zystili, že mu tam rostě jeho něvyvinute dvojče. Eště na vratnicy sem se chlamal, jak sem sy spoměl na ten šefuv vyraz, jak by sy lapnul holu řytu na sadroveho trpaslika. Ti skini v tych černych mundurach, co hlidaju, aby z fabryki nikdo nic něodnašal, na mě čuměli, jak bysem pod trykem pašoval frezku.

To maš za pracanta Laďu, ty gizde.

Jak dopadnul zdravotni cyklovylet v Jesenikach

To, že v te chajdě su aji kola na pojčani, zystil Kamil, jak raz zabludil do jakehosyk skladišťa, kaj to vypadalo jak v šopě. Plno burdela, kiblu, vercajk rozhazany po zemi a mezytym pět kol, na kerych jezdil beztak eště Tleskačuv vnuk. Jak se tam tak poflakoval a snažil se dostať ven, vylapil ho tam chataštajger. Prvni sy myslel, že tam chce Kamil cosyk čornuť a než to Kamil vysvětlil, malem dostal ryčem do tlamy. Nakoněc se všecko vysvětlilo, Kamil ho pozval na jedneho Radka v brněni a fajně pokecali.

Kamil k nam potem přylez s pyskem tajemnym jak ta Moňa od Leonarda a pry ať s nim ideme ven, že nam ukaže cosyk fajneho. Moc se nam nechtělo, bo sme měli pravě poobědovu syjestu, ale nakoněc nas přemluvil. Ven sme museli isť se zavřenymi očami jak v jakesyk pohlupave sutěži. Před chajdu stalo pět bicyklu, kere vypadaly dost divně. Na naše něvěřycy pyski a hlupe otazki, co s takimi žďorbami buděme robiť, Kamil enem maval ruku a skakal nadšeně kolem jak nadrženy klokan. Pry že bysme sy mohli zrobiť cyklovylet po Jesenikach. Paru z nas se ozvalo, že na tym kole bez leve šlapki to asy něbudě ono a ja sem sy tež rypnul, bo sem sy přectavil, jak by se mi asy jelo na tym prostřednim, kere nemělo sedlo. Zas mavnul paprču a pry, že to da všecko do zytra do kupy a že už to ma domluvene. Tuž ja, uvidime. Kamil na tym robil cely zbytek odpoledně a večer přylez až kolem desate, strhany jak plagat. Bechnul sebu do lužka a pry, že zytra valime, bo kola su jak nove.

Druhi den po snidani (někeřy chleba s paštiku, ti co šli spať pozdějši enem pivo) sme vyrazyli ku te cyklogaraži, kaj už od rana strašil Kamil. Venku staly stejne kola, jak minule, akurat čistši a na prvni pohled bez vad. Zoptal sem se, kaj je to pate. Kamil se rozhlednul jak špijon a pry, že ho spotřeboval na nahradni dily. Typnul sem sy, že chataštajger mu zdvihně kulturu, až to zysti.

Vylosovali sme mezy sebu štyry ščaslivce, keřy maju dosť odvahi a dobre zdravotni poištěni. To nam zabralo přes štvrhodiny, bo jak kdosyk vyhral, hned to z dobreho srca daroval inemu a tak dokola. Nakoněc sme měli jet ja, Kamil, Leoš a Karel. Tuž sme vzali ruksaki se svačinu a vodu a jeli sme. Jeňa se eště na cestu zoptal, esli zname naspaměť čislo na pohotovosť. Vul.

Karel se tajak dycki ujal vedeňa. Ma to v krvi, bo jeho foter byl jakisyk vysoki pajtaš na Kaenve eště jak nas krotili rudi bigbratřy. A tež měl nejlepši kolo. Ja sem fasnul to, co předtym nemělo tu šlapku a zdalo se mi, že ten klinek, co tam Kamil vevalil, byl jaksyk maly, bo jak sem přešlapoval, šlapka dycki o kusek poskočila. Ale chuj s tym.

Vesele sme valili z kopca a věter nam fukal v řepach – no dobre, koněc srandy – věčina z nas už vypada skoro jak stary od Oscvaldove. Hňupi sme sy něuvědomovali, že to co včil sfarame, buděme museť na spatečni cestě vyšlapať. Po paru kilometrach sy zavislacy vydupali prvni kuřpauzu a Karel nad turystycku mapu dumal, kaj vlasně pojedem. Bliklo mi palu, čemu to robi až včil, ale co, tu se neni kaj ztratiť, no ni? Trochu sem zneistěl na dalši křyžovatce, bo zahnul na lesni cestu. Tuž kola už nic vic němohlo co překvapiť, akurat my sme se na sebe podivali nervozně, ale jeli sme dal.

Na prvnim potučku, kery ved přes cestu, stroskotal Kamil, bo něpředpokladal taku hlubku. Ona to spiš byla taka mala Odra. Jak se mu zastavilo předni kolco ponořene do pulki špic, enem heknul Mamo moja a na plocho sebu jebnul do vody. Dali sme pauzu, než se Kamil vynadaval a přestal kopať do okolnich stromu. Co ale včil? Na převlečeni nic neměl, galaty měl mokre a přece nepojedě tak, bo sy něchce zapařyť žadne duležite organy. Za naše fajne rady, aby jel nahi a galaty sy pověsyl na štanglu aby mu proschly, nas posylal do řyti. Nakoněc se zlitoval Leoš a pojčal mu svoje galaty, bo jeho trencle vypadaju jak kraťasy a tak budě něnapadny. Něchapu, čemu na sobě nosy tolik hadru, ale pry mu to vyhovuje, bo mu je fajně teplo. Jeli sme dal. Kamil furt vyryval, že se cyti chujovo jak je naostro, že ho ty kraťasy škrabu na kulach a kdy je naposled Leoš pral a v jakim prašku a podobne duperele.

Cesta dal byla celkem fajna až na teho staršiho chlopa v pumpkach, kereho sme asy vystrašili, jak kolem něho proletěl naš peleton a on sebu chrapnul do kopřyv. Dluho nam hrozyl berlu – no spiš to byla asy turystycka hulka. Jak se pěšina zužila a začlo přybyvať kořenu, šišek a podobnych v lese zbytečnych bebechu, začli sme remcať. A jak sme sy koněčně všimli žlute turystycke znački, začli sme nadavať nahlas, esli Karel neni nahodu ichtyl, kery nas naved na cestu pro turysty. My tře sme demonstratyvně zastavili, nahlas začli stavkovať a chtěli zakladať odbory. Karel sy teho všimnul až po sto metrach a jak se vratil, začlo kolektyvni vyjednavani. Našu klidnu debatu utnul ten duchodca s hulku, kery se naraz vynořyl za zatačku a rychlym krokem se k nam bližil s nadavkami. Celkem rychle sme se rozhodli, že bysme mohli eště kusek popojet a v dyskuzyji pokračovať tam. Naskočili sme do sedel, někeřy s bolestivu grymasu a vykřykem, a jeli sme dal po značce, kera – sviňa – začla vesť do kopca. Po deseti minutach sme zastavili, bo to by musel letět jak Chuantorena, aby nas doběhnul a pokračovali sme v dyskuzyji.

Tuž co?

Podle mapy mame před sebu eště kus cesty (esli to je vubec mapa tute oblasti) a vrstevnice, kere byly sobě bliž a bliž, něvěstili nic dobre. Za sebu mame šilenu pomstychtivu bestyju, kera zdrhla z domova duchodcu, ty bolaki od kopřyv a špinave nohavice nam asy něodpusti a kdovico ma pod tu červenu šusťakovku. V dalce sme ju zas zahledli (tuž to neni možne, on musy mět tež kolo!) a tak sme se zas o kusek přesunuli. Dal už sem ale nemoh jet, bo sem asy cestu vytratil z přehazki jakesyk duležite dily a ten kopec už se začal podobať Lyse a tak sem tlačil. Karel navrhoval jet dal, bo raz mu přece ujet musyme, no ni? Kamil navrhoval něbezpečneho stařyka zabiť – asy se přy tym padě do vody jebnul do paly. Leoš se tvařyl jaksyk divně, že by sy cosyk skřypnul do sedla? Tuž zas sem musel sytuacyju zachraňovať ja. Navrhnul sem na nejbližšim mistě se schovať, stařyk kolem projdě a my se vratime po cestě zpatki. Jak sem sy všimnul Kamiloveho zděšeneho gzychtu, honem sem dodal, že tu malu Ostravicu tentokrat rači opatrně přebrodime. Karel sportovec moc něsuhlasyl, bo to něbyl jeho napad, ale ostatni byli pro. Včil enem najsť fajne misto. Cesta vedla chvilu z kopca, tuž sme trochu chitli naskok. Leoš asy něbyl uplně mimo, bo naraz přyšel s tym, že ma fajny napad. Pry bysme mohli aji s kolami vyšplhať na tamten nědaleki posed. Byl mimo. Bych něvěřyl, jak može taki lehki vanek na něspravnych mistach škodiť.

Za posedem se naštěsti objevil celkem husty křak, kaj sme zapadli. Celkem pozdě sme sy všimli, že to su ostružiny, ale kola už byly hozene uprostředka a v dalce se zas červeně zablisklo, tuž sme se dohodli, že to buděme řešiť až ten chlop přejdě. Seděli sme tam jak bysme chtěli cosyk vysedět a zavislakum zakazali kuřyť. Jak dědek dluho něšel, Karel se nasral, jak by sy to uvědomil až včil, vyskočil a pry, že se něněcha šikanovať jednym slabym dědkem, bo sme štyre a sami sylni chlopi. Akurat jak tak honem stanul, jaksyk se mu podlomily nohi a zas sednul na řyť. Změnili sme oficyjalni stanovisko – my se vlasně před nikim něschovavame, enem tak spočivame, zdravě se stravujeme ovocem, někuřyme, bo zrovna odvykame a něřveme, bo něchceme plašiť lesni zvěř. Hned se nam lepši sedělo. A jak kolem kdosyk šel a klepal sy přy tym turystycku hulku, byla to enem nahoda, že sme pravě něměli o čim dřystať.

Kola sme potem z ostružin dostali celkem snadno, bo sme pro nich poslali Kamila, kery to cele spiskal. Syce prvni nechtěl, ale jak mu Karel domluvil tak, že ho žduchnul do křaku, Kamil se zaleknul a kola nam vytahal. Věčina z nas už nechtěla jet dal, bo měla teho něbezpeča dosť a tež nas bolely řytě a nohi. Po cestě, keru sme přyjeli, sme se vracali zpatki. Koněc sem odsral ja, bo ten klinek už měl fakt nejlepši roki odfarane a taku namahu něčekal. Rozlučil se se mnu asy dva kilometry před chalupu. Tuž jasne, že v tym kopcu. Zkušali stě někdy šlapať do kopca enem jednu nohu? Krom Karla se mnu banda kolegijalně – šak mame ty odbory – šlapala pěšobusem až do chajdy.

Kola sme bechli před tu šopu a šli to zapiť. Kamil chtěl isť tež, ale vyhnali sme ho zrobiť z tych štyr kol zas pět, bo zvenku hulakal chataštajger a vyhrožoval, že zabije teho gizda, kery mu rozebral jeho zanovni šimano.

Tuž a potem pry, že sport je zdravy.

Jeseniki šou

Smiřyl sem se s tym, že dalši vylety stravim ve svojich jetych tenyskach, syce tež od ťamanu, ale mam už ich třeti rok a furt služa dobře. Ve středu (asy) měly po dalši tuře po okoli celkem dosť a kandydovaly na tytul Bezďacka buta roku 2005. Pravil sem partyji, že s vyletami končim, bo přece něpojedu dom boski.

Dni letěly, jak by kdosyk spalil kalendař, tak ani nevim, kery den přyjely jakesyk dvě nove robki, pry zname od Leoša. Že by v nedělu? Ni, spiš v utery. Karla a Dana. Jedna byla celkem šikovna, taka mladši kopija Brožove, barbina jak cyp, akurat jak otevřela pyščisko, hned sem sy spoměl na stryka, kery robil s tatu na šachtě a mluvil tak, že se aji foter semtam styděl. Druha mluvila celkem rozumně, ale ta zas jak ten stryk vypadala, tuž sem se zařek, že s nimi nic. A vlasně sem se eště oficyjalně něrozešel se Zdenku, tuž co.

Ledva přyjely, hned začly jedna přes druhu dřystať o čimsyk, co pry hibe celym narodem. Tuž ja sem to moc něposluchal, bo se mnu pravě hibaly ty knedle ze zelim, co byly na oběd, a tak sem robil, že mě to nězajima. Pry jakesyk reality šou. Tuž cosyk sem o tym čital, ale jaksyk moc mě to něoslovilo. Co sem sy něpřečital, to mi pověděly ty dvě. Pry tamten s tamtu, tamta s tym, ten šaha na tu, ten na teho, no moc sem se v tym něvyznal, bo sem před odjezdem viděl enem paru minut, jak sem přepinal na spravy. Na obuch bylo vidět, že tym žiju, bo o tych sutěžicych mluvily tajak o svojich kamošach. Paru ludi z partyje se tež přyznalo, že to sleduju, šak čemu ni. No a nas paru, co na to něčumja a tak se v tych Hanzach a Kačkach a Sašach a Sylvach něvyznali, sme přemyšlali nahlas, čemu do takich capin ludě lezu. Tuž jasne, že pro chechtaki. Akurat sme se němohli zhodnuť, esli se da na ty kamery po paru dňach zvyknuť. Polovička tvrdila, že v žadnym přypadě, pry by byli furt ve střehu a něrobili by nic, za co by sy doma museli pluvnuť před zrcadlem do gzychtu. Druha pulka zas tvrdila, že časem sy zvykněš na všecko, aji na hřeby v nohach. Debatovali sme dluho jak poslancy na čete dva, furt sme po sobě pořvavali, až kdosyk dotahnul kameru a pry, že nas nahraje a uvidime. Partyja se teho chitla, aspoň jakasyk sranda a tež už měli trochu v palach a nakoněc na stole leželo pět kamer.

Tomaš, ten naš macher na komputery, měl tu nejmenši. Chvilu sem něvěřyl, že to je kamera, bo to bylo velke jak plaskula ruma. Ten pajtaš musy měť dycki to nejmodernějši, co egzystuje. Se divim, že mu to ta jeho doma toleruje. Druha a třeti byly stejne, bo Kamil sy dycki kupuje to same, co Patryk. Nevim, esli něma vlasni nazor, a nebo ze zavisti. Štvrta byla od Jeňyka. Syce dosť obita a divně vrčela, ale podle něho normalně nahrava, tuž co. Pata byla Leošova zaslužila kamera, co už ju roki taha na všecki akcyje, ale nikdy nam nic z teho natačaňa něukazal, bo raz zapomeně kazetu, druhi raz nabiť bateryju, potřeti toči s beklajtem a podobne hlupoty. Aji ho podezřyvame, že to je enem umělohmotna maketa z bazaru.

Samozvani režiseřy rozestavjali a spustili kamery a enem tak pulhoďki sme dřystali o všeckim a ničim. Všecy seděli jak po šaraticy a snažili se mluviť slušně, semtam aji kdosyk použil cyzy slovo, aby vypadal jak by meškal v knihovni, no banda cypu. Potem sme to střydavo napichali do bedni (krom Leoša, bo mu došla baterka) a přes hodinu na to s přetačanim čučeli. Nikdo furt něchapal, co je take zabavne na te reality šou. Tuž jasne, pulhoďka je malo, ale ty kazety tež něsu nekonečne a štab za stěnu němame. Tuž aspoň sme dufali.

Tomaš potem navrhnul taku chujovinu, že pry jeho kamera ma taki režim, že se sama po určite době zapně na paru minut a natača, potem se sama vypně a zas dokola. Jeňykovi se to moc něpozdavalo, bo to ten jeho zazrak asy něuměl. Potem on navrhnul, že budě kolem nas něnapadně chodiť a natačať zajimave akcyje. Jak už sme měli dosť upite, přyšlo nam to jako fajny napad. Baby sy odskočily přeleštiť pyski a my sme trochu poklidili stul, bo přy tym předchozym sledovaňu to vypadalo jak na smeťaku.

Tomaš furt lital kolem tych kamer, machal rukami jak mlada vrana, ať sy ho něvšimame a tak sme začli debatovať. Někerym už to moc něšlo, bo vino a gořalka je vino a gořalka. Dana sy dokoňca strčila cygaro do špički. Tuž to mi řeknitě, kera rozumna roba sy bere taku capinu na hory? Tomaš vyřvaval, že mu to eště něfachči, tuž sme otevřeli dalši flašu a začli nove tema – čemu ty eroplany vlasně padaju. Jak už byla skoro vypita, někeřy dobrovolnicy aji předvaďali pad takeho bojingu naostro. Ja už sem začinal trošku dřymať, ale dycki mě zbudil divny zvuk, jak když se startuje sekačka na travu a plantajicy se Jeňyk. Zebral sem posledni syly a zkusyl stanuť, ale ni moc uspěšně, bo koktejl červene-rum, kery sem pil posledni pulhodinu, mi moc něspevnil krok a tak sem se odplazyl jak Šaryk po štyrech do lužka.

Rano, no spiš před obědem, sme podnikli ozdravnu cykloakcyju, to byl tež zažitek a na kamery sme potem zapoměli. Semtam sme syce přystihli Jeňyka, jak kolem špehuje s tym svojim vrčicym kramem, ale naučili sme se na ňho davať pozor a ve sprše se zamykať. Eště že ten jeho bebech tak vrči a kamarad s kladivkem, kery by to spravil, je tak daleko.

V patek před odjezdem nas šoknul Tomaš. Tuž to je vul. To mi řeknitě, kdo iny by tahal na hory taki ten placaty komputer s kompletni vybavu? Pyšny, jak bezruki na hajzlu sy nas všeckich sezval do zasedački a do noutbuka slavnostně vložil cedečko, na kerym bylo fiksem napisane Jeseniki šou.

To hovado! Ten gizd!

Ten pajtaš z nas zrobil notory, ožralce, co lezu po štyrech, hňupy, co zadrhavaju, furt dokola opakuju jedno slovo, no bandu ichtylu na vyletě. Tež něchapu, jak se Jeňyk dostal babam do te kupelki. A ten Leoš na hajzlu mě asy budě dluho strašiť. Jedine plus celeho cedečka bylo, že sme měli dukaz, že Karel chrape. A to, že ten gauč poblul tež on.

Tomaš ale zapoměl, že Karel je nělečeny choleryk, bo se potem divil, čemu mu Karel misto poděkovani to cedečko rozdupal. Ale hlupy neni, bo na Karluv hlasyty dotaz, esli ma kopiju, krutil hlavu jak v zadni řadě na tenyse. Ale je možne, že mu v tym pomohla Karlova ruka zamotana do jeho tryka a nohi deset centymetru nad dlažku.

Zpatki v cyvilizacyji

Tak sem zpatki. Ten tyden sem sy fajně vypraznil palu a ta chata tež něvyhořela, tuž je všecko v rychtyku.

V ten patek na Kuřym rynku sem skontroloval, esli je všecko tajak ma byť, zdalki něnapadně zamaval vesele Partyji a valil dom čekať u kufru na šofera.

Měli sme jet dvuma autami jak vagonki, bo Jeňyk ma řydičak syce třy roki, ale ten jeho žďorb jezdi tak rok a navic nězna cestu. Ku mě ale trefi a bo ja sem byl na vyzvedavacym seznamu posledni, domluvili sme se, že se obě kary scuknu u mě. Naštěsti sem měl jet s Karlem, kery v domluvenu hodinu palil gumy u baraku a komandoval, ať makam makam, že je čas vyrazyť. Po pěti jeho cygarach, kdy štradoval ulicu a vyhližal Jeňykovu dačiju, vypadal dosť nervozně. Osadka jeho kary se vsazala, co asy Jeňyk vymamlasyl. Mezytym volali ti, co měli jet s Jeňu, čemu že ich něvyzvedava. Za pul hoďky, jak už měl Karel ohryzany igelit na cygarpiksle, se ozval Jeňa. Pro istotu volal Leošovi, bo vi, jaki je Karel choleryk. Pry mu u Vodarni upadnul vyfuk, ale že je domluveny s kamošem, že mu to eště večer spravi a esli něvadi, že pojeděme až rano. Jak to Leoš přetlumočil, Karel proklel všecke Jeňove minule i buducy potomki, ale ten furt škemral, že tam sam nětrefi. Karel chvilu chodil sem a tam a cosyk mumlal, ale nakoněc v nim zvitězyl ten lepši Karel, bo štěknul, že v sedum rano je tu, vyhazal z auta partyju aji s bebechami a nasraně odjel. Leoš to řeknul do tydlifona Jeňovi a ten byl asy rad, bo mu začal ličiť, jak jeho kamoš, co kladivkem spravi každe auto, už se přypravuje. Cyp jak lampa, no ni? Ja sem to enem s usměvem pozoroval a potem pozval chlopy k sobě. Šak už stejnak měli byť na dovolene a bagle měli přypravene.

Rano sme stavali brzo a čekali, až se ozve před barakem ten Jeňuv zahranični žďorb. Přyjel na čas a dokoňca spiš jak Karel. Akurat se mi zdalo, že ten jeho kamoš-opravař mu tym kladivkem semtam vylepšil aji karoserku.

Odjezd a cesta už proběhla normalně. Na chajdu sme dorazyli před obědem. Chataštajger se rozčiloval, že nas čekal už večer a že kvuli temu šel spať až ve dvanasť, ale štyry plechove Radki ho sklidnily. Ubytovali sme se ve dvuch pokojach a šli obhlidnuť okoli. Povim vam, fajna chata, pěkna, zachovala. Je to od Milanove roby ze šichty a je vidět, že tu nějezďa žadne hovada, kere jak se navala, začnu sy hrať na demolični četu. Přyzemi a prvni patro, fajna jidelna a bar, kolem lesy, to budě super tyden. Poděkoval sem chlopum eště raz za fajny darek k narozkam. Karel pravil, že ať děkuju až na koněc. Pry to budě organyzovana dovolena, že ma plan akcyji na každy den a že se dom vratime „zoceleni na těle aji na duchu“. Kaj na take dřysty chodi? Na sobotu odpoledně bylo v planu akurat sbirani hřybu v okoli. V tym ja nejsem moc dobry, tajak dycki sem našel akurat paru nejedlych, dvě olvejski s přylohu, jeden gulaš, co prošel střevami a staru zduřelu barumku. Ale aspoň sem se fajně prošel. Všecy ostatni, tajak sem čekal, doněsli plne košiki jakichsyk hřybu. To mě trochu nasralo, tuž sem im navalil paru klinu do pal, že to určitě nejsu jedle hřyby, bo se v tym vyznam. Večer u vina sme naplanovali nedělni pěšovylet po krasach Jeseniku. Kamil něplanoval, bo se mu tam zalibila jedna robka od partyje ubytovane v přyzemi a robil na ňu k vedlejšimu stolu take ty svoje gzychty typu Čenski s ječnym zrnem.

Rano sme nabalili ruksaki na pul dňa, oblekli se, ja sem sy obul svoje vyhodně kupene goreteksy a vyrazyli sme. Asy už vychazam z formy, či kereho šlaka, bo po pěti kilometrach se mi zdalo, že sem ušel dvacet. Nevim, esli to bylo tymi butami, bo mi čim dal vic přypadalo, že mam nohi ve dvuch svěrakach. Asy sem ich měl před zajezdem trochu rozchodiť. Karel, kery měl mapu, buzolu aji kompas, se sam menoval horskim vudcem a určil jakusyk fajnu zkratku, pry čemu by se chodilo po namalovanych značkach. Prvni to vypadalo schudně, ale jak se začly nohi bořyť do jakesyk rašeliny či čeho, trochu sem zněistěl. Ty baraby to celkem nadchlo, bo na sebe začli pořvavať jak na burze, o kolik kdo klesnul. Potem Leoš zajel až po kolena a všeckich proklel, obzvlašť tych, co na ňho začli pořvavať „Frodo, Frodo!“ Žadna tyčka něbyla po ruce, tuž zme chvilu uvažovali, že ho tam něchame medvědum. Jaksyk zněistěl a začal nam nabizať ruzne usluhi, od čištěňa butu až po zaplaceni piva večer v knajpce. Tuž nas přemluvil. Jak sme ho vytahli, musel isť chvilu před nami a chvilu za nami podle teho jak se měnil věter, bo smrděl jak hovnocuc (kdovico v te bažině zcyplo).

Leoš ale něbyl jediny, kdo měl mokro v butach. Ja, i když sem nikdě nězapadnul, sem zystil, že mi tam teče, či co, bo mi čvachtalo ve fusaklach. Tuž maju přece byť něpromokave, no ni? Tuž co to je za tereni buty?

No něbudu to protahovať. Ušli sme podle majstra přes mapy Karla pědadvacet kilometru v celkem bažinatym tereně, ale mi se zdalo, že to bylo minymalně osumdesat, bo mě bolely hnaty jak Meresjeva po přystani. Jeden strom sem viděl cestu dokoňca dva razy. Ku koňcu už sem cytil, jak se mi ve fusaklach robi penycylin. Jak sme se vratili na chajdu, taktak sem dolez na pokoj a fusakle vyhodil z okna. Vyhodne buty za třysta zklamaly, tak sem na ně nadaval před všeckimi. Partyja mi poradila, ať je hodim na noc vyschnuť na krb. Pry že kvuli mě a Leoša zatopja. Či sem vul? Šak byla kosa jak cyp, tuž jasne, že to něbylo enem kvuli nas, ale přesto mě to potěšilo. Ale něbyl to moc dobry napad.

Rano sem pochopil, čemu byly take levne. Buty celkem vyschly, tuž to ja, ale podešva se scvrkla tak o třy centymetry na každe straně a ohla se směrem navrch a buty včil vypadaly dosť divně. Jak sem sy je rano něvěřycně prohližal, všimnul sem sy, že to prvni pismeno neni G, ale C.

Svině ťamanske, taki podraz!