V zdravym těle zdravy vzduch

Prazniny jak hemerojdy v dupě a za chvilu je tu Děda Mraz na snoubordu s nadilku. Beztak se myslitě, že sem proseděl cele dva měsyce na řyti doma, no ni? Guvno! Kryza středniho věka mě vyhnala na dovolenu, ale o tym až se mi zahoja spaleniny.

Nědavno sem jakimsyk nědopatřenim vyrazyl za krasami misnich kopcu a přyrodnich zaoblenin. To zme tak seděli v robotě v kantyně a něvěděli, do čeho pichnuť a chlopi se začli štenkrovať, že už zme stare papuče, že furt enem sedime doma, nebo v knajpě a že tamten chodi do fitka a tamten jezdi na bicyklu a tamten lita po parku jak chumaj a že co kdybysme kajsyk vyrazyli na cosyk vylesť? Hned sem inycyjatyvně navrhnul vyšlap do Šentala, nebo do Chilka, přypadně do Helbicha, ale přehlasovali mě, gizdi. Tuž sem se trochu urazyl, chvilu se vrtal lyžku v gulašu a něvnimal okoli a naraz slyšim svoje meno a pry esli do teho idu tež. Tuž abych něbyl napadny, kival sem jak pohlupavy a to sem se vydupal. Chlopi pravě dohodli, že v nedělu vylezem na Lysu a mě zvolili za šofera. To mam za to, že sem se pochvalil, že sem dal felinu ku kamošovi od Upřymneho do servisa a že fčil zas jezdi jak Šumachrova stihačka (šak tež to stalo jak plastyka te jeho stihački).

Den před tym vyletem sem dumal, že se pojčam aluminyjovu pikslu od našich, ale jak sem skontroloval galexku, zystil sem, že bych tam stejnak neměl co dať. Tuž sem uvařyl posledni dvě vajca, bo mi kdysyk kdosyk pravil, že na hory je to idealni žradlo. V komoře sem vyhrabal svuj stary olysaly baťoh a dumal, co do něho. Po pulhodině marneho přemyšlaňa sem tam bechnul jednu majku a šel hledať svoje stare vojenske kanady. Kurec palec, čemu sem se ich tenkrat po malovaňu něumyl?! Seděl sem v přecyni před špiglem a dumal, esli se vzať činy, nebo prestyže.

Rano sem skontroloval na tym internetu, jak budě a obul sem se činy, bo měl byť pařak jak na Enhačku. Mistama su už trošku řydši, ale zas to budě lepši větrať. Do baťoha sem bechnul ty dvě vajca, přyhodil paru rajskich od mamy z hektara a zbytek kozyho syra, darek od susedki – zas mi začina furt cosyk nosyť a skuša se přy tym prosmyknuť ku mě do kvartyra, ale marně, bo mam na dveřach taki ten řetaz. Startnul sem napodruhe felinu, vyzvednul chlopy na seřadišťu a už zme valili po Mistecke do Beskid.

Byl sem trochu vystresovany, bo sem tu cestu dluho nějel, ale u Frydlantu sem se začnul sklidňovať, akurat mě smolilo, že se ti gizdi furt posylaju plechovki s Radkem a ja němožu. Jak sem minul cedulu Ostravica, moje děcke srce zaplesalo, bo sem tu paru chvil stravil s mamu a fotrem na chalupach Eroha. Tuž ale jak zme mijali hotel Smrk, gzycht se mi protahnul, bo okolo stalo lešeni. Leoš ale zajasal, bo pry už to chatra dluho, tak se aspoň cosyk robi. Potem zme minuli Tkača, to sem tež zaspominal, jak mi tam naši nutili česnekačku s vajcem a mě z teho natahovalo jak kukačkove hodiny. Potem sem už parknul u nadraža a chtěl se honem dať jedno rychle u Frojda, než vyrazyme navrch, ale šlak to tref! Tež cely obaleny lešenim, jak mumija hajzelpapirem, tuž co se to robi? Tuž sem aspoň něnapadně přy uklidu feliny obliznul plechovki Radka, co ty potvory mezytym vyslompali a už zme šlapali po červene. Slunko plnilo plan jak topič na Sleske, okukovali zme chatki v okoli a krytyzovali, jak maju blbě natřene ryny, nebo okna. Ja sem moc němluvil, bo chlopi nasadili tempo jakby chtěli vyhrať jakisyk něvyhlašeny zavod. U dvanaste chatki sem se uvědomil, že mam vajca, rajske a majku, ale že sem se něvzal žadnu vodu. Tuž to je fajne! Šak vydržim a něřeknu se chlopum, no ni? Laďa, ten gizd jeden, jak by mi čital myšlenki, vytahnul dvojlitrovku z baťoha a zhluboka nasal. Ostatni jak ho viděli, to same. A pry co ja, esli němam žizeň. Tuž po takim kusku, pravil sem? Šak eště neni duvod doplňovať tekutiny a že bych se dal cosyk inšiho. Leoš zasvitil jak mura v eletrycke mucholapce v Tesku a hned vytahnul plaskačku. Chvilu se mi zatmělo, bo to byl jakisyk miks osumdesatiprocentni slivovice, fernetu, drceneho skla a špon ze sustruhu. V krku mě palilo eště tak zpulkilometra a začnul sem mět fakt žizeň.

Furt zme mijali ty chatki, tuž sem se divil, esli už je zastavba až na Lysu a chlopi se enem pod fusyskami usmivali. Furt asfalt a po paru hodinach zme konečně dorazyli k lesu a chlopi pry „Včil konečně idem na Lysu!“. Co??? zařval sem v duchu a možna aji nahlas, bo se po nas otočily babki deset metru před nami. Všimnul sem se takeho parkovacyho placka a chlopi mi potvrdili, že až tam zme mohli dojet. Tuž šlak vas tref!

Jak zme změnili teren z asfaltu na ty kameně, začnul sem se v duchu ptať sam sebe, esli ty činy byl až taki dobry napad. A chlopi šlapali jak Lanc do Bludovičaku. Tuž sem pravil, že byzme se mohli dať po kališku, když se změnil teren. Než zme došli na Butořanku, dvě plaskački padly a mi přestaly vadiť činy, bo sem přestal cytěť. Enem ta žizeň… Chlopi furt slompali vodu a moja hrdosť mi pravila Vydrž, daš se pivo nahuře.

Kajsyk u Lukšinca sem začal dumať, jak se projevuju halucynace z dehidratyzace, bo sem v dalce viděl chlopa, kery proti nam dusal z kopca v pohorkach. Jak nas mijal, všecy se po nim ohledli, tuž sem se uklidnil, že sem ho něviděl enem ja. Asy valil na vlak. Chlopi začli dyskutovať o běhani, novych trendach v oblikani na sport a ja sem se přypadal taki odstrčeny. Jak sem se ich prohlednul, tuž vidim, že jediny Laďa a ja mame poctive bavlněne tryko s ozdobnyma spocenyma kolcama v podpaži a on ryflove kraťasy a ja svoje poctivě ukradene vojenske maskače. Leoš a Kamil měli jakesyk sylonove tryko a galaty s napisem Sofčel, navic ze zypsama, takže vyšli v dluhich a došli v kraťasach. Fajne, to se tež kupim. Potem eště hazali do placu take pojmy, jak goreteks, vibram, aktyvni odvod vlhkosti, membrana, sympateks, seks a tak podobně. Tuž vědcy.

A tak sme šli a šli a šli… Jak už sem se myslel, že už tam musyme byť, vykuknula antena Lyse odhadem vzdalena eště tak zdvacet kilaku a my zme šlapali dalši hodiny a hodiny. Potěšilo mě, že Leoš už se potil na zbytku vlasu a Kamil se přestal prospěvovať pohlupave popěvki. Enem ta voda, co mi chyběla, mě ničila. V pysku sem neměl jazyk, ale kus haluze a litacy suhvězdi před očami tam podle mě tež nemělo byť. V duchu sem se upnul na vychlazeny škopek ze Šantana a možna sem posledni kilometry všeckich trochu smolil, bo sem barvitě popisoval pěnu jak šlehačku, barvu piva, přes kere prosvita slunko, bublinki, kere pomalu vystupuju ze dna, ten pocyt, jak zdvihněš oroseny puliter a smočiš pysk v pěně, nos ucyti hořku chmelovu chuť, poharki na jazyku se zatetela radosťu, jak se přes nich převali prvni davka božskeho moka… No jak reklamni agent přy dyskuzyji s pivovarnikami přy tvorbě nove reklamy. Že tu šišku po mě hodila veverka, sem chlopum eště uvěřyl, ale ten kameň velikosti Zemanove jatry už ni.

Jak zme dorazyli konečně navrch, byla tam jakasyk demonstracyja, ale podle chlopu to pry byl enem normalni dav turystu. Tuž co je to za turysty v lodičkach a svatečnich šatach, no ni? Zrobili zme vrcholovu fotku, pošahali na slupek a valime na vysněny škopek. Včil tam stavjaju dva nove baraki a chlopi se dohadovali, esli to budě Sleski dum a Bezručova chata, ale Kamil furt prohlašoval, že to budě Chata Emil Zapotek a to vi on na tuty, bo ma stryka v Kačete. Mi to bylo ganc jedno, bo v nědostavjane chatě vam naleju leda tak beton.

Před Šantanem stalo v řadě tak zetřycet ludi, tuž snad to pujdě honem. Chlopum se ale nechtělo čekať, pry je vevnitřku fronta eště tak třyrazy zahnuta a že pry rači lapnem k lesu a dame po kališku a pojime. Chvilu sem vzdorovitě stal, bo jazyk se mi už fakt lepil na patro jak znamka na dopis, ale bo všecy odešli, valil sem za nimi, ať se nestratim. Jak mě viděli sklamaneho jak poslaňca přy rozpušťani sněmovny, naleli hned třy kališki a zas mi nutili vodu na zapiti. Mozek řval „Ber tu vodu cype!“, ale fakt něchapu, čemu sem se slyšel, jak pravim „Kdo by chlastal vodu? Či sem žaba?“. Tym sem se definytyvně přesvěčil, že sem rozdvojena osobnosť a vstekle sem se zahryz do vajec. Ni vlasnich, tych vařenych! Kamil moje šklebeni pochopil po svojim a hned mi uslužně vajca aji rajske vrchovatě posolil. Aby tě cyp střelil, pajtašu! Kdybysem moch očami zabijať, sedim tam s třemi mrtvolami a slompu jejich matonku. Jak sem se v ponděli prohližal fotki z teho vrcholu, fakt sem tam vypadal jak taki ten vysušeny zmenšeny zmumifikovany indyjan.

Cesta spatki probihala v lechkim oparu, bo plaskački došly a ja sem už moc němluvil, bo sem měl v pysku jak bych posvačil skelnu vatu a zajed to namletym smirkem.

Cestu kolem chatove osady sem se něnapadně prohližal svoje činy, bo sem se byl stoprocentně isty, že ta krev už musy prosakovať. Jak zme už byli na mostku, osvitil mě halogenku duch svaty. Syncy, idu fotiť, zařval sem a valil dolu k vodě. Tam sem se něnapadně rozhlednul a zohnul se k Ostravicy. Trochu mi syce zavazal břuch, tuž sem lapnul na všecke štyry a chlemtal a chlemtal. Chutnalo to jak mana (neplesť s Albertem!). Trošku sem se pocyntal tryko, ale to mi bylo jedno.

Chlopi už čekali u auta a pry esli zajdem na jedno. V břuchu sem měl pulku Šance, tak mi to bylo celkem vuřt, ale zašli zme hned vedle Frojda. Dal sem se pulitra kofoly, ale jaksyk už se do mě němohla vlezť. Ty bestyje se dali po dvuch pivach a celu cestu spatki spivali cypoviny typu „Vylezli zme na Lysu – dame se tyramisu“, nebo „Lysa hora v neděli – nohi mame v prdeli!“.

Jak sem za sebu zavřel doma dveře, po štyrech sem se doplazyl do kupelki, zezul činy, u kerych se se mnu rozlučila podražka a zalepil se pět puchiřu, co vypadaly jak vetřelec na fotce z porodnice a usnul sem v přecyni na zemi. To se mi dluho střyzlivemu něstalo.

To, že se budu druhi den pohibovať kvartyrem jak komparzysta v zombifilmu, mě ani tak něpřekvapilo, ale že sem malem nědošel na lokalku na šichtu, to sem něčekal.

Že sem tam vubec lez…

V robotě byla na celym patře na každych dveřach nalepena moja fotka na aštverce, jak na štyrech chlemtam vodu a pod tym velki napis „Chcete mě?“. Bestyje zasmolene. Přyště ich něcham spatki isť pěškobusem!

Cosyk se chista… a už je to venku!

Tuž ať už vas něnapinam jak stare trencle, kdo hadal bichlu, měl recht:

Kdo hadal bichlu, měl recht

Kdo hadal bichlu, měl recht

Objednať se možetě buď hned tu u synku Repronysaku, anebo kupiť zytra v Academii na Masarykaču, či v patek zajsť do Artfora. Dalši tyden potem v Kosmasu a na dalšich pultach.

Snaď vam to zrobi aspoň trocha radosti a ozdobi vašu knihovničku.

Continue reading Cosyk se chista… a už je to venku!

Tryko za štyry meluny – hotove!

O co se hralo

O co se hralo

Zas hledim jak čokel na černobily film, že aji po take době, co zme se rozlučili, tu furt ludě choditě a stě mi věrni jak Goro. Tuž a bo se přybližila cyfra ze štyrku na začatku a šesti nulami, co tak zrobiť jakusyk tu sutěž?

Tak idem na to!

Kdo mi prvni pošle email s obraskem teho počitadla (kere sem vam pro menši namahu přesunul navrch) s co nejniši cyfru začinajicy štyrku (přyklad 4 000 003), dostaně ode mě „oryginalni jedinečne něnapodobitělne něpratělne tryko ze stylovym motyvem“ velikosť Ostravak-unyverzal. A žadne fotošoki, gizdi!

Tuž vam držim pazury!

——–

Ludkovie zlati, dik všeckim za obraski, včil se v tym musym porypať pohrabačem, bo mi přyšlo hafo štyrmegajedničkařu, ale su tam aji dva, co maju přesně šesť nul, tuž to musym něchať proskumať pod mikroskopem, esli to neni jaksyk zrobene umělo. Tuž mějtě chvilku strpeni.

——–

Bylo vas celkem 12, co poslali 4000001, jedna robka poslala 4000002, ale bo mam enem jedno tryko, tuž vyherce može byť enom jeden a tym je

synek, či chlop s emailem fajfka (zavinač a cosyk za tym)

kery by se měl živiť rybolovem, bo chytnul přesně štyry mega. Obrazek přykladam.

Fajfka

Fajfka

Všeckim vam děkuju za nešni fajny den a fčil se idu trošku provětrať jatru.

Chechtaki z radnice do moji šrajtofle

S Blanku je to furt take vylej nalej. Su tydně, kdy už to vypada, že je všecko přy starym a naraz zas kdosyk cosyk pravi a už to idě do dupy a zas se měsyc němusyme vidět. Kontrola hromadek, kera byvala kdysyk obden, je fčil jak eskimacka telenovela v Brailově verzyji.

A su to take pohlupave chvilki. Přyklad: jedem ku znamym na oslavu narozek a ona celu cestu frfla, že ni abych tam zas koštoval všecko, co ten něuspěšně lečeny alkoholik postavi na stul tajak loni. Tuž a co sem bravek? Šak se to stalo enem raz, no ni? Pravda je, že sem tam potem něchtěně přespal v přecyni na zemi, ale rano už mi bylo fajně. Nebo inši: jedem do šokin parku, bo pry tam su jakesyk slevy. Zatahně mě do kramu s hadrami, tam skoro hodinu vybira a skuša a jak se ozvu, že bych už aji cosyk pojed, tuž se začně tvařyť tajak kuřy řyť a že němusy nic na sebe kupovať a že možem jet dom a že može chodiť tajak stara šlajfira a že ji ani něpomožu vybrať hadry a že je stejnak spuchla gvuli mě, bo mi vyvařuje jak v interhotelu a podobne duperele. Tuž šlak aby to trefil s tymi babami. A to sem měl enem hlad.

Tuž mě napadlo, že by to mohla spraviť společna dovolena u mořa. Teho maleho gizda, s kerym vali puberta tajak s něšikovnym horolescem a snaži se byť vtipny v každe sytuacyji, něchame u Blančine mamy a užijem se 10 dni kajsyk v Chorvacku tajak za starych času.

Tuž plany su plany, ale kaj na to brať a někrasť? V robotě se šetřy tajak by vedeni očekavalo třeti světovu a na učtě mam tak na basu kofol. Tuž a planujtě s takim zakladem dovolenu.

Že bych rozprodal svoju sbirku pivnich podtacku? Mam ich tak odhadem zpětset. Někere su syce polete pivem a inši zas maju jakusyk plastycku glazuru kdoviodčeho, ale šlak to tref – srce sběratěla by mohlo zaplesať a trochu teho oběživa pustiť.

A co tak prodať felinu? Stejnak jezdi už enem v liche tydně. Baterka je vymlacena tajak zuby bezďaka. Minule mě kolera jasna něchala ve štychu, jak sem byl s mamu a segru zušlechťovať ten naš hektar a to se nědovedetě přectaviť, jaki to byl kulturni zažitek jet s tymi dvumi nasmolenymi harpyjami lokalku až do centra. Ludě se dobře bavili eště
v Přyvoze. Tuž jak bych ju naleštil a trochu polepil ty zrezle kuski jakusyk fajnu moderni foliju, možna aji ztakich pět tisyc bych za ňu moh dostať, no ni?

Marek z vedlejšiho kanclu už pry roki chodi darovať krev. Tuž to by tež něbylo špatne. Syce něvim, kolik za to plaťa, ale šak ji mam dosť, tuž bych moh aji častějši. Tež sem cosyk čital o darovani aji inšich zaležitosti. Tuž spojiť přyjemne s užitečnym by mohlo byť fajne, ale to bych se asy styděl. Ledaže bych im to tam nosyl z domu už nadavkovane.

Po včerejšku mam ale genyjalistycki napad. Napišu synkum na radnicu, že potřebuju finančni injekcu. Historyju syce němam tak dluhu jak ESKA SLESKA, ale šak sem skromny – něchcu mylijony, stači mi tak z patnasť tisyc na zajezd pro dva, štyry hvězdy, plna penzyja, bar v bazeně, švarne anymatorki, lehatka u vody v ceně! Šak co? Tež sem sukromy subjekt, tak možu pro mě hlasovať, no ni?

Tuž něvahejtě a hlasujtě, bo sem na tym tež finančně zle!

Přectavuju se to hlasovani jaksyk tak:

„Tuž hlasujem o finančni podpoře Ostravaka.“
„Věčina proti.“
„Něprošlo. Hlasujem eště raz.“
„Eště paru je proti.“
„Kurdybele, tuž nesertě mě ludě, co je to za burdel? Šak tradycyja, dluha historyja, symbol města, podpora sportovcu – kura, co to melu?“
„Tam dva vzadu eště změnili nazor!“
„Věčina pro. Schvalene!“
„Tak se mi to libi, možeme isť na jedno!“

Jak pravil naměstek prymatora, take hlasovani by vešlo do dějin Ostravy.

Kurnik šopa, bavime se o mě, nebo o Baniku?

Jak nad tym tak dumam, neni mi jasne, kdo im ten učet vlasně vybrakoval? Kaj se ty chechtaki poděly? Že by to bylo tym regijonem razovitym? Podle mě je kajsyk zakopany kus bernardyna. Kdosyk cosyk odklonil a včil to cela Ostrava zaplati. Tuž jako nic proti Baniku, ja mam ty synki ulitane rad a fandim im aji jak se im nědařy, ale to mi čimsyk smrdi. Před barakem ďura že by tam mohli trenovať zakopovu valku, po cyklostesce se furt nědostanu ani do Hrabove, natož do Frydka, či Beskid, na posmolene žule na Masarykaču už sem se kolikrat nabil čuňu, s Ostravicu a jatkami se furt pajtaši něvja rady, ale gich ho tam! Čemu něnacpať těžke mylijony do sukromeho subjektu. Kajnar s nami a zly pryč!

Tak mi to jaksyk přypada jak prvni splatka, bo znatě to – jak už se do čehosyk investuje, tak potem už enem calujetě jak zjednani. Zahraju se na Libušu: za tymi stoštrnasti megami přydu brzo dalši a dalši…

P.S.: tuž a kdybystě kdosyk chtěli kupiť ty podtacki, tak se jaksyk domluvime.

Lokalka do stanice – Ouha, zrušene!

Před paru dňami se mi zdal taki divny sen. Zbudil sem se spoceny jak ščur, ale možna to bylo tym, že sem se večer dal ni jednu, ale třy odlivki slivki na fajne spani. Tuž vam to musym povykladať.

V tym snu sem viděl bandu chlopu v oblekach, jak seďa naproti sobě v jakesyk zasedačce. Banda na jedne straně stola měla na klopach placki „I love MHD“ a ta druha banda měla tež placki, ale na nich enem třy vykřyčniki. Asy se pravě zlezli, bo ten nejstarši z nich, taki typicki korleone, začnul dyskuzyju větu „Tuž chlopi, jak tych ludi co nejvic nasmoliť?“

Mlady synek naproti, take ucho, enem něvěřycně vyvalilo očiska a polohlasem pravilo „Ale šefe, ja sem myslel, že změny v dopravě su robene pro ludi…“

Chlop nalevo vedle korleona, asy jeho poskok, se enem uchechtnul „Hlupněš? Šak my nejsme charyta! Mame malo peněz a jak ušetřyme tak, že se teho nikdo něvšimně, tuž jak by se nic něstalo. Ale jak upravime dopravu tak, že se o tym budě pořadně mluviť a psat, všeckim dojdě, že je fakt malo peněz a zas možeme zvyšiť izdne, no ni?“

Ucho se nědalo pokuj a pravilo „Tuž ale dyť zme fčil od ledna zdražili!“

V zasedačce to zašumělo jak když hoditě celaskon do piva a korleone zrobil škaredy pysk na chlopa, co seděl hned vedle ucha, asy jeho šefa „Cos to doved za pajtaša? Teho sem tu eště něviděl. Je vubec od nas?“

Ten enem pokrčil ramenami, až lupy litaly a pravil „Šak sem mu mluvil, že tu filozofiju něma studovať, ale on sy nědal řeknuť. Je to synek mojiho dobreho kamoša, ale něbuj se nic, on se zauči.“

Korleone zněchuceně mavnul spuchlu pazuru a pravil „Tuž dobre. Času malo, začnime. Kolega z Prahi ma pro nas navrhi.“

Na koňcu stola se postavil už od pohledu uspěšny mlady chlop a okamžitě začnul „Měl jsem tedy více návrhů voe, ale jak jsem pochopil, ovakarty tady zatím zavádět nechcete, hele, tak jsem si dovolil navrhnout zrušení těchto linek voe…“

Na plachtě za jeho řbetem se spustil film s čislami lokalek a hned nato aji mapka, kaj byly vyznačene trasy na zrušeni. O kusek dal sedicy chlop začal lapať po dechu jak dartvejder přy seksu a pravil „Tuž počkej, synku, tys mi zrušil lokalku, jak se dostanu na šichtu?“

Pražak se na ňho podival s takim milym vyrazem jak jorkšir na plyšove morče a pravil „Echm, jak dlouho jste tady v předsednictvu? Jistě máte služební vozidlo, ne? A kdy jste naposledy jel sockou voe?“

„Nooo…“ krutil se dotazany, „…už to budě paru roku, ale co třeba susedi, nebo přybuzni, jak ti budu jezdiť?“

Korleone utnul debatu: „Na každy zrušeny spoj budě egzystovať alternatyva. Esli tě to fakt zajima, tuž se přečitej panovu studyju a něvyrušuj, bo tu buděm do rana!“

„Tak tedy dále, tohle byl seznam zrušených linek a tady to je seznam přehozených linek. Prostě jedna tramvaj pojede na jinou konečnou a druhá tramvaj pojede zas na její konečnou voe“, pokračoval pražak.

Fčil se zas ozvalo ucho „Esli to dobře chapu, tak se v konečnym dusledku enem popřehazuju čisla, ni?“

Korleone se usmjal pod fusy „Vidim, že už se začinaš chitať!“ a pražak se nadchnul „No jasně voe, tak ta vaše devítka nepojede na Hranečník, ale prostě zahne do centra a máte tady změnu!“

Fčil se ozval starši chlop, kery seděl u dveřy „Tuž ale počkat, devitku jezďa ludě už padesat roku na enhačko, to je změna jak cyp, to bych nědoporučoval. A navic, esli ma jezdiť do centra, tuž to budě mět stejnu trasu jak osmička. To je zbytečne, ni?“

Korleonuv poskok ho skoro něněchal domluviť „Něrob chitreho! Tu pan z Prahi ma skušenosti s trafo… transkry… transformacyju daleko věčiho dopravniho uzla, tuž určitě vi, co robi. A navic je to enem navrh a zaleži na nas, esli to schvalime.“ a otočil se na korleona a čekal na kivnuti. „Ja se osobně myslim, že cylem navrhovanych změn a uprav neni enem plošne rušeni spoju či prodlužovani intervalu. My se snažime hledať a přystupovať na kompromisy, při kerych budě dosažene potřebnych uspor, ale zaroveň aji cestujicy něpřydu o svoje spojeni, enem budu museť přyklad využiť inu souběžnu linku, nebo cestovať s přestupenim.“ Jak to dořeknul, jak by mu v očnim pozadi zhasla žarovka.

Paru ludi zapleskalo a něnapadně skontrolovalo, esli na nich korleone dobře vidi. Ucho se zhluboka nadechlo a do slabnucyho potlesku se nahlas zoptalo „Takže hento lepeni finančni sytuace něma nic společne s tym, jak se za smogu jezdilo zadarmo? Jak to tenkrat kdosyk pohlupavě rozhodnul a přyšlo nas to všeckich na třyadvacet mylijonu? Ono je rozdil ty chechtaki mět a nemět, no ni? A přyjdě mi na hlavu postavene, když fčil na to doplati obyčejny cestujicy. Izdne se už tolikrazy zdražovalo a fčil se jim eště zrobi burdel v dopravě.“

Kolem dyskutera se naraz zrobilo prazno. Každy se něnapadně odsunul stolek a ten, kery se ho zastaval, měl naraz barvu nastruhane křydy rozpuštěne v mliku.

Korleone se postavil, všeckich přejel přysnym pohledem a pravil „Neska končime, dalši porada budě zytra. Esli teda někeřy něbudu mět na robotě cosyk inšiho…“ a vyznamně se zadival na svojiho pobočnika, kery enem něnapadně přykivnul očami a zrobil se poznamku do tydlifona.

Potem se všecy vytratili a přes okno sem v tym sně viděl, jak nasedaju do svojich audyn a bavoraku. Ucho šlapalo dom pěški a tak jaksyk začinalo tušiť, že jeho prvni krok do vyši polityki nězačnul tu nejlepši nohu.

No a potem sem se zbudil.

Fuj, eštěže to byl enem sen!

Tuž počkat…

Dežo ma nože

A je to tu zas! Doba, keru mam z celeho roka nejrači. Sezona balu!

Robim se srandu, baly mam od iste doby rad tajak mlady Klaus špigel. Kdysyk před davnymi rokami sem se na koňcu jedneho bala vsadil s kamošem, kdo dopije vic sklenek na stole po luďach, co už odešli. No co? Byl sem mlady a chudy synek, tuž se mi taka nědopita štamprla moc něeklovala. Jasne, že kamoš měl tych chitrych buněk vic a tak dopijal enem stejnu barvu a ja sem do sebe lel, co sem našel – čiste, barevne, vino, pivo, jasne, že bez vajglu, bo syce chudy, ale inteligent. Tenkrat sem syce vyhral na počet šavli, ale balum sem se potem nadluho vyhibal.

Letos sem se z teho němoh vykrutiť, bo u Blanki to mam furt take jakesyk nahnute, tuž sem se v sobotu nakrucal před špiglem v přecyni v novym kvadře, bo stare mi předloni na hasyčskim bale zblula Eva ze šichty čimsyk, co bylo vidět aji po dvuch čistirnach. Fčil se v nim beztak naparuje naš mistni bezďak, bo sem ho položil za barak k popelaku.

Hned jak sme zabrali misto u stolu a pozdravili se s Blančinu kamošku z roboty a jejim chlopem, chtěl sem zajisť kupiť jakisyk USZ (uvolňovač společenskich zabran), ale Blanka se na mě podivala tajak Zeman na Časlavsku, tuž sem doněs dvě kofoly. Na podyju už se chistala grupa. Štajger a klavesysta v jedne osobě pichal draty do tych svojich samohrajek. V duchu sem ho pochvalil za šetřeni lickich zdroju, bo kapela něbyla z nejpočetnějšich – na dvojkole by synkovi bylo celkem smutno. Jak sem se tak rozhližal tym salem cestu spatki, napadlo mě, esli zme se něspletli bal, bo věkovy pruměr byl tak okolo pědašedesati roku a na listkach nic něpsali o gerontologistyckim bale. Naš stul hrubo snižoval věkovy pruměr. Tuž snad něbudě damska volenka. Jak sem dorazyl spatki, zoptal sem se Blanki, od koho ma vlasně ty listki. Začla vyryvať, že mi furt cosyk vadi a že esli se mi to nelibi, tuž možu isť dom a jak sem se zdvihnul, zas se zatvařyla jak Kajinek v zoo, tuž sem pravil, že idu enem do šatni pro šnuptychel, co sem nechal v kabatě. Roby jedny pohlupave, bez nich to je na prd a s nimi na dva. U šatni sem viděl mladeho cygana, jak něnapadně strkal uvaděčovi dvě stovki, aby ho pustil do vnitřku, že ma cosyk super na prodej. Tuž povim vam, cygan kery prodava keramicke nože, to sem eště něviděl. V duchu sem se přectavil, co by se robilo, jak by ho kdosyk nasmolil. Jak potem obchazal stoly a rozkladal a ukazoval duchodcum ten zazrak, kereho měl plnu tašku, museli se přypadať jak na tych prodejnich vyletach.

Potem už se začla hrať prvni serka a ja sem v duchu pochvalil pořadatela balu, že dal chechtaki na vyběr umělca z cyzyny. Bo ten ŽanMišelŽar na podyju měl aji v českich songach taki fajny přyzvuk, že to musel byť emeryčan. Duchodcum to asy něvadilo, bo s prvnimi tonami se začli pomalu plužiť na parket. Paru ich něstihlo prvni song, než došli tam, kaj chtěli, ale serka eště nekončila.

Jak sem se vratil ku stolu, Blanka na mě pomrkavala, že hraju jeji oblibenu a že bysme se mohli isť skočiť. Jak vitě, nejsem pravě Fred Aster, ale v tym davu duchodcu se to celkem stratilo. Abych zabil čas do konca serki, okukoval sem přy taňcu mistni roby. Věčina mohla byť moju mamu a někere aji moju babku. Zvlašť jedna mě tam zaujala, taka menši, kulata jak Oreo a viditelně po operacyji obuch noch, bo ta taňcovala jak na rychle, tak na pomale songi furt stejně a vypadalo to, že se spiš enem drži svojiho chlopa, aby nědřystla na zem a cosyk se polohlasem mumlala. Asy se modlila.

Jak se z podyja ozvalo „džo světa sem šel, čam kam mě čáh kyčary čón“, omluvil sem se Blance a šel do sebe kopnuť k baru fernet. Mavla ruku s vyrazem „To se eště odněseš“. Mezytym skončila seryja a duchodcy se začli vracať na mista a k baru. Posylněny dvumi fernetami sem se šel zbliska prohlednuť kapelmajstra a asy sem se zatvařyl jaksyk divně, bo se na mě zle podival a vyštěknul celkem čistu češtinu „No co je?“. Po tych fernetach už se mi aji ten bal začal libiť a Blanka mě ani němusela přemluvať na parket, bo sem ju tam tahal sam. Nejlepši byla dechovkova seryja. Synek se snažil imitovať Moravanku co mu syly a Kasyjo stačilo, ale furt to v mojich ušach znělo tajak by Olimpik hral cymbalovku.

V jedne pauze se mě Blanka snažila zapojiť do dyskuzyje s jeji kamošku Evu o letošni dovolene a že oni jedu do Řecka a že co kdybysme jeli s nimi, bo Danek jede na tabor a že by to mohla byť taka naša fajna usmiřovacy dovolena. Tuž čemu ni? Eva je celkem švarna, s tu by se to fajně usmiřovalo, pravil mi muj vnitřni synek, kery už měl o paru mozkovych buněk meň. Ale potem sem se spomněl, čemu se vlasně usmiřujem a hned sem se v duchu nadal do cypu.

V prostředku dalši serki přyšlo kulturně-kulturystycke čislo. Cosyk take, jak byva na balach take to předtančeni, akurat že z misnich zdroju. Jeden chlop, kery se odpoledně asy dal třy davki Geryjavitu, se tak rozjel přy „Někdy příště“ od Katapultu, že se zevlek ni enem sako a šlajfku, ale aji košulu a celkem fajně imitoval epileptycki zachvat. Duchodcum se to libilo, bo pleskali jak na moli přehlidce. Mi to spiš přypadalo tajak když Kostner tancoval s vlkami. Tež mě napadlo, že jak by ho trefil šlak, tuž ho zachranaře hned možu nastartovať tym kardyjostymulatyzatorem a že by se pro istotu mohli zevlesť všecy. Potem mě ale otřepalo a šel sem tu přectavu zaleť k baru. Synek, co tam prodaval, se na mě enem usmjal a pravil „Fajně hraje co? Toho tu mame každy rok. Ten by moh hrat třeba u Kryštofu.“ Maryjapano, dejtě mi dvojity!

Fernetu v břuchu přybyvalo a jak synek začal spivať „starý hodny pán s úsměvem či podává bílý čulipán“, nědalo mi to a postavil sem se pod podyjum čelem k němu a enem sem se na ňho smjal jak indyjan na paruku. To sem asy neměl, bo skončil, ohlasyl dalši pauzu, valil ku mě a spustil, že esli se myslim, že je to jednoduche, tak že se to možu skusyť sam a že chodi do roboty a živi robu a že hraje skoro zadarmo a že esli se mu něomluvim, tuž to zabali a konči s hranim. To už se kolem nas zhlukla banda zvědavych duchodcu, keřy zaslechli „Končim s hranim“. Někeřy se tvařyli tajak bych ich předběhnul ve frontě v Kauflandu. Jedna roba pravila, že esli se mi to nelibi, tuž ať něposlucham, bo pan hraje moc pěkně. Dalši chlop něvyjednaval a hned navrhnul, ať mě vyvala ze salu ven. Posledni se přydal ten polonahi atlet, co by moh byť klidně muj praděda s navrhem, že se to vyřešime jak chlapi a da mi přes pysk. Tuž kdybych se moh vybrať, bral bych ten prvni napad, ale cosyk mi pravilo, že něbudu mět hlasovacy pravo. Navrhnul sem, že počkam na tombolu a potem pujdu dom, ale to něprošlo. Třy duchodcy plni testosteronu mě drapli za fliger a vyvalili ven. Skušal sem se dovolať Blance, ale měla asy vyply tydlifon. Podplatil sem šatnařku, ať mi skoči kupiť plaskačku ferneta na cestu, bo tam byla zyma jak v sybiřskim hotelu a šel sem na autobus. A bo nic nejelo, šel sem na dalši zastavku a kdyby mě s tu pulku vypite flaše nězbudili měscke benga, beztak bych tam kajsyk zmrznul.

Divne je, že Blanka měla vyply tydlifon aji celu nedělu a ponděli, ale to už je inši storka.

Tuž povim vam, aji stařy ludě to umja rozjet. Ale na žadnym bale mě nikdo zas dluho něuvidi.

Prezydenski oběd

Dluho sem se temu vyhibal jak kniže hodinam spěvu, ale nakoněc mě to přecy dohnalo. Už o vanocach bylo jasne, že každy z naši familije ma ineho prezydenskeho kandydata, ale tenkrat vyhraly svatki klidu a miru, bo se to naštěsti něřešilo, ale enem nahryzlo. Včil ale začlo isť do tuheho. Od začatku ledna sem se mamě snažil vymluviť z pozvaňa na oběd, bo mi bylo jasne, o čim se budě dřystať mezy hryzenim do řyzka. Nakoněc mě ukecala, bo mlady (spominatě na upřymneho synovca?) pry konečně zrobil svuj prvni semester (akurat že už asy na pate škole) a to se musy zajesť a zapiť. A bo posledni teple žradlo sem měl v utery na šichtě, tuž sem podlehnul. Cestu k našim sem se stavil hodiť listek do urny a zařek se, že se budu vyhibať dřystum o volbach. V prvnim kole sem tam gichnul teho mladeho bojovnika proti korupcyji, ale včil sem hodně zvažoval, bo ani šipkova ruženka, ani „vy novinařske hijeny“ mi jaksyk něšel pod nos.

Jak sem dorazyl, makak švager pravě vysvětloval, čemu volil minule Bobošikovu. Pry je to roba podle jeho gusta, tuž sem nastražil ušiska a čekal odborny popis jejich polityckich aktyvit a nazoru, ale makak něsklamal, bo jak bych ho měl cytovať, tak to bylo „…pěkna po pysku a fajne cycki…“. Aha, tuž to je ten jeji jediny volič z Ostravy! Segra se enem šklebila a navzajem se s mamu ujišťovaly, jaka je ta kampaň proti Karlovi drsna a kaj že to zme, pry jakesyk inzeraty na posledni chvilu a kdesyk cosyk. Jak sem lapnul ku stolu, začly na mě obě hrnuť nazory tajak sylničaře snih na chodnik a vysvětlovať mi, jak to vlasně je. Tuž ale spominam se, že o vanocach měly obě inši kandydaty. Mama chtěla dokonce voliť tu apolitycku vilu, kera omylem cestu z lesa zabludila do volebniho štabu a naraz he! Obě vola kniže. Podezřyvam vliv upřymneho synovca, kery přyšel ověšany plackami tajak vanočni stromek, kohože to voli. No ale mama to spiš robi natruc fotrovi, kery je zaryty zemanovec, bo Zeman vi, co my, obyčejni ludě potřebujem a umi každeho utřeť jak snopel z rukavu. No a mama po tych sto rokach, co su spolu, je automatycki v opozycy. Hledal sem fotra, že bych se ho tež zoptal na nazor, ale ten nikde. Pry se eště stavil skontrolovať volebni komisyju, jaka je učasť, bo přecedu tam robi jeho byvaly kolega z rubani a stare zvyki se prostě nězapominaju.

Upřymny synovec využil teho, že byl foter pryč a polepil pulku kvartyra samolepkami „Volim Karla“ a přypnul placki skoro na každy kabat a bundu, co kaj visela. Tuž ma synek odvahu, bo jak foter dojdě na pravidelny každoměsyčni spominkovy haviřski sraz ve svoji stare unyformě a něvšimně se te placki přypnute na řbetě, tuž to budě zajimava akcyja. Možna se za nimi tež do te knajpy stavim. S kameru.

Segřyni mali gizdi nad nami enem ofrňovali nosy, bo pry „vaši kandydáti saaaaaks“ a jediny pořadny prezydent by pry byl Avatar. Trošku sem podcenil jejich inteligencyju (zpruměroval sem segřynu a makakovu a vyšlo mi zaporne čislo), bo jak sem s nimi chvilu podřystal, dokonce věděli, že to neni majitel kerkoveho salona, ale pravnik a umělec.

Nakoněc zme poobědvali sami, bo foter poslal ezemesku, že idě s komisyju do knajpy sledovať procenta a dorazy podle vysledka (to je přašť jak uhoď – jak Zeman prohraje, třa to zapiť a jak vyhraje, třa to oslaviť). Jak zme potem seděli u povolebni meruňki, ptal sem se upřymneho na skuški. Pry mu stači 16 kredytu, tuž se dvě skuški převed do letniho semestra. Makači geny v praksy… Asy mu něbudu přezdivať upřymny synovec, ale věčny student.

Jak sem se vratil k Blance, povykladala mi o prvni improvizovane tiskovce a jak naš novy hlavni štajger hned zesměšnil paru novinařu a na nic pořadně něodpověděl. Tuž asy se budě třeba zvyknuť. A abych ji spravil naladu, vzal sem ju na večeřu do Hajcmana. Podvědomě sem tam za každym rohem hledal fotra.

Rano volala mama, že foter nasleduje svojiho noveho vudca až fanatystycki, bo jak dorazyl nad ranem dom z putyki, tež se skulal ze schodu.

Do dalšich voleb se tež skusym přyhlasyť. Bo ja sem idealni kandydat. O všeckim sem vam povykladal, ale koho sem volil ja, to sem vam něřek. Tuž zaklady polityki ovladam, dřystať, dřystať a nic neřeknuť.

Hije na hrad!

S Jarynem na lodi

Tuž asy se eště spominatě, že to mam fčil v tym osobnim, aji nakladnim životě jaksyk nahnute. Tuž a stalo se, že ta moja němoja se mezy řeču postěžovala, jaki je to burdel, že čitala v ostravskim Programu o Jarynovym koncertě na začatku ledna a už u teho bylo vytištěne, že je vyprodane. Tuž to už bylo vykupene, enem Jaryn doma ve špajzce polohlasem pravil slovo Parnik. No a ona, že na ňho chce isť a že jak ho něuslyši, tuž ju šlak trefi a ine duperele. Chvilu sem dumal, ale bo pořby němam moc rad, tuž sem zkusyl to a tamto a naštěsti dobřy ludě eště egzystuju a tak se stalo, že sem s tu moju neska před osmu vplul do teho kulturystyckeho stanku. Syce sem robil, že sem něviditělny, bo v tym Parniku je každy každemu na očach, ale nigdo se na nic něptal, tuž asy mě nikdo něpoznal.

Tuž ale povim vam, že moc dobry manager ten synek neni, bo zněuznany organyzator ve mě hned viděl ty prazne prostory dookola, kaj by nacpal dalši hafo ludi, ale robka se pochvalovala, že je to take fajne domacke, tuž asy to tak bylo dobře. Ja sem eště chvilu pospominal na manažerske přyručki z devadesatych roku a v duchu sem začal přeskladavať ludi naležato tajak tetrys, aby se ich tam vic vlezlo.

Naraz ale ludě začli pleskať a přerušili moje skladani. A už na podyju sam velki ON! A už to valilo jak z rypaku alergika.

jaryn

Jaryn se komorni prostředi užival a z někerych songu musel otřeť pořadnu vrstvu prachu. Ale bo je to šoumen jak cyp, sem tam bechnul cosyk znameho, aby se aji partyja mohla zabekať s nim.

Blanka se nejvic tlemila u Mylijonařa dvojki, bo ta je eště lepši jak jednička. Ja sem zas u někerych prastarych zaspominal, jak zme s partyju jezdivali za mlada na Žerki oblbovať s kitaru mlade děvuchi. Semtam mi to vyšlo a semtam ni. Živě se mi vybavilo, jak sem se raz gvuli jabla zacyklil na fajnym songu a doněkonečna opakoval „Ja viděl divoke husy“. Malem zme se povalili po pyščiskach, bo kamarad Lumir tvrdil, že žadne husy, ale jak divoke, tak jedině bravki. Te mlade děvuchi, co zufale vyřvavala „Koně! Koně!!!“, sme se moc něvšimali, bo co se ma co plesť do duležite chlopske debaty, no ni? Potem sem se ju chtěl udobřyť moju oblibenu balicy skladbu a na cele Žerki sem řval „Zpiva, zpiva a zameta!“. Na to sem dostal jednu přes pysk a druhi den mi jeji nejlepši kamoška vysvětlila, že Marketa je hakliva na hlupe dřysty o svoji mamě uklizečce a že pry ma papir na to, že to mama ma v pale v rychtyku.

Tuž a potem se plynule přešlo zas do sučasnosti. Trochu te amnestyje a šup s Okamuru do jedneho songu, tuž to my – prosty lid – mame moc radi! Eště fčil mě bola pazury od mohutneho pleskaňa a furt čučim z okna, bo Jaryn slibil vločki, jak pěl Ladovsku zymu a prd z teho!

Na koněc se pustil aji do Mozarta a Blanka na mě mrkla vlhkim zrakem, že o tym čitala a že už dluho chce isť na tu jeho přebasněnu operu. A cosyk se aji pod nosem mluvila, že bych moch tež. Tuž ale šak vitě, jak ja rad lezu do obleku, tuž eště uvidime.

Jaryne/ježišku, dik, žes mi přyněs taku fajnu akcyju s tu moju němoju robku.

Peefko 2013

Přeju vam všeckim, ať v tym novym roce enem vyhravatě.

image

Trocha te svatkove nostalgije

Jak sem byval maly gizd, foter dycki mrmlal, že sotva jeden stromek odstroji, už musy strojiť dalši. Ja sem to moc něchapal, bo přes leto sem doma žaden stromek něviděl, ale fčil už vim, jak to tenkrat myslel a měl recht – čas leti jak orel ze zavažim na obuch hnatach. Fčil přes adventni čas robim nosyča a taksykařa (chlopi vja, jak to myslim, no ni?) a jak se opiram o plny vuzek a hledim na přecpane regaly, spominam, jak sem kdysyk štvrťroku chodil očumovať do špajski konzervy mandarynek a ananasu, co foter doněs z oslavy Dňa haviřu a mama to hned zabavila, že pry to je na svatki. A potem sem se těšil na Mikulaša, bo zme chodili s ostatnima haviřskima děckama na promitani do Domu kultury. Každy rok syce bylo pasmo Jen počkej, zajicu!, ale aji tak zme byli nadšeni. A hlavně zme tam dostali odbořasku kolekcu a hned, jak to keresyk děcko položilo na sedačku a čučelo, jak ruski zajic zas odrbal ruskeho vlka, ja s kamošem Vlastikem zme se tam něnapadně přypližili a v tichosti mu ju zežrali. Naši fotřy mezytym prodavali ve foaje ostatnim štamprle za pět korun a užili se tež fajneho Mikulaša. Mama tu akcyju z celeho srca něnaviděla, bo buď sem přyšel ja uřvany, že němam kolekcu a foter svitil jak vanoční stromek, nebo sem přyšel ja s šesti kolekcami a mama lomila rukami, že rostu pro kryminal. A foter vlastně dycki dorazyl jak ten stromek.

No a potem už nastal ten slavnostni den! Jako maly gizd sem ty slavnostni panycke přypravy moc něvnimal. Mama ječela tajak dycki a foter hledal po celym bytě ajerkoňak a jak bylo huře, tak rum. Ale spominam se, jak zme dycki dojedli večeřu a babka s dědu mě zebrali do ložnice a hledali zme Ježiška – čuměli z okna do ťmy a jak bylo naružověle nebe, tak mi do oči tvrdili, že Ježišek peče cukrove. Už tenkrat sem byl ale inteligent, bo sem dumal, čemu peče cukrove až na Štedry večer. Ale potem sem se spomněl, jak mi ho babka ukazovala v kostele a pravil sem se, že s tymi rukami to asy něma lehke. A potem zme počitali rosvicene stromki v oknach a spivali koledy a jak už nevěděli, jak mě udržeť v klidu, bo sem furt lital ku dveřam a posluchal, esli už Ježišek přyletěl, děda hromskim hlasem volal „Tuž Ježišku, kaj sy?“

A potem už sem fičel ku stromku, kery byl až ku stropu obsypany baňkami a prskavkami a pod nim byla kupa darku, bo foter haviř měl dycki na svatki jakesyk ty premije navic. Skušeně zme ze segru ty měkě odkladali na bok a přetahovali se o ty tvrde, bo ona se tež rada hrala s Merkurem, ale myslim, že to robila temu, aby mě nasmolila.

Na jeden darek spominam eště neska s litosťu, bo sem se s nim pohral enem paru minut. Děda se ten rok rozhodnul, že jak mi mama s fotrem od narozeňa odpirali nuž, tuž mi ho prostě přyněse Ježišek. A tak sem v pěti rokach objevil v jedne zabalene krabce fajnu rybičku a rosvitil sem se jak foter na Mikulaša. Konečně sem pravy indyjan, bo mam nuž! A hned sem ho skušal přydělať kolem pasu. Furt sem se ho prohližal a obdivoval a potem mi ho děda pomoh otevřeť a ukazal mi, jak se palcem skuša ostřy. Fčil čekatě, jak napišu, že sem se ufiknul všecke prsty a temu mi ho zabavili, tuž ale uvažujtě – čim bych to fčil psal, no ni?

To bylo tak. Přectavtě se, jak všecy rozbaluju darki, v kisni hraje pohadka, sem tam se da foter s dědu po štamprli, mama segře ukazuje, jak omotať plinku kolem panenki a ja se skovavam za křeslem a skušam to ostřy. Naraz se divam na dřevjene nohi od křesla a cosyk mě napadlo. Jemně po nich přejedu a nic. Tuž trochu přytlačim a v tmavě hnědym laku se objevila světla ryha. Kurnik šopa, to je super! Muj darek funguje! Diki ti, Ježišku! Nikdo se mě něvšimal, tuž sem zaryl vic. Popelka zrovna tancovala na plese, to byla fajna akustycka kulisa pro moje dlubani – rozhodnul sem se totiž na tu křeslonohu podepsať – enem prvni pismena. Tuž jasne, že ni OO, bo to sem eště něbyl ten hajzel. Ten podpis moch přy troše fantazyje přypominať polamany stolek, ale aji srp ze zlomenym kladivem, bo rybičkovy nuž něbyl zrovna nejostřejši. A mě něnapadlo nic chitřejšiho, jak to dilo předvesť publiku.

Enem ten svatečni den mě uchranil od teho, abych něskončil jak ten Ježišek. S mamu to malem bechlo mezy darki, jak viděla tu odrbanu nohu. Z dalky už to něvypadalo tak pěkně, jak zblizka. Foter to vzal jako duvod dať se po dalši štamprli a babka hned hledala hnědu pastelku, aby to začmarala. Děda pravil, ať se kupime čokla, ať mame aji ostatni nabytek taki fajně ozdobeny. To mě ze segru celkem nadchlo. Mamě šla viditelně para z uši. Neměla daleko k temu nas s dědu zavřeť na verandě a pustiť, až vyraša prvni sněženki. No a svuj skvěly darek sem už potem nikdy něviděl. Dědovi mama vysvětlila, co su vhodne a něvhodne darki a pohrozyla mu, že eště raz cosyk take a něcha ho zavřeť do Opavy, babce přypoměla, že dědu musy kontrolovať štyryadvacet hodin deně a fotrovi zebrala flašku. No a segřyna panenka se musela na svoju pitvu počkat eště paru roku, až sem se raz něnapadně pojčal kuchiňski nuž. Tuž to je ale inši a ni moc vanočni storka.

Tuž fajne svatki!