Trocha te svatkove nostalgije

Jak sem byval maly gizd, foter dycki mrmlal, že sotva jeden stromek odstroji, už musy strojiť dalši. Ja sem to moc něchapal, bo přes leto sem doma žaden stromek něviděl, ale fčil už vim, jak to tenkrat myslel a měl recht – čas leti jak orel ze zavažim na obuch hnatach. Fčil přes adventni čas robim nosyča a taksykařa (chlopi vja, jak to myslim, no ni?) a jak se opiram o plny vuzek a hledim na přecpane regaly, spominam, jak sem kdysyk štvrťroku chodil očumovať do špajski konzervy mandarynek a ananasu, co foter doněs z oslavy Dňa haviřu a mama to hned zabavila, že pry to je na svatki. A potem sem se těšil na Mikulaša, bo zme chodili s ostatnima haviřskima děckama na promitani do Domu kultury. Každy rok syce bylo pasmo Jen počkej, zajicu!, ale aji tak zme byli nadšeni. A hlavně zme tam dostali odbořasku kolekcu a hned, jak to keresyk děcko položilo na sedačku a čučelo, jak ruski zajic zas odrbal ruskeho vlka, ja s kamošem Vlastikem zme se tam něnapadně přypližili a v tichosti mu ju zežrali. Naši fotřy mezytym prodavali ve foaje ostatnim štamprle za pět korun a užili se tež fajneho Mikulaša. Mama tu akcyju z celeho srca něnaviděla, bo buď sem přyšel ja uřvany, že němam kolekcu a foter svitil jak vanoční stromek, nebo sem přyšel ja s šesti kolekcami a mama lomila rukami, že rostu pro kryminal. A foter vlastně dycki dorazyl jak ten stromek.

No a potem už nastal ten slavnostni den! Jako maly gizd sem ty slavnostni panycke přypravy moc něvnimal. Mama ječela tajak dycki a foter hledal po celym bytě ajerkoňak a jak bylo huře, tak rum. Ale spominam se, jak zme dycki dojedli večeřu a babka s dědu mě zebrali do ložnice a hledali zme Ježiška – čuměli z okna do ťmy a jak bylo naružověle nebe, tak mi do oči tvrdili, že Ježišek peče cukrove. Už tenkrat sem byl ale inteligent, bo sem dumal, čemu peče cukrove až na Štedry večer. Ale potem sem se spomněl, jak mi ho babka ukazovala v kostele a pravil sem se, že s tymi rukami to asy něma lehke. A potem zme počitali rosvicene stromki v oknach a spivali koledy a jak už nevěděli, jak mě udržeť v klidu, bo sem furt lital ku dveřam a posluchal, esli už Ježišek přyletěl, děda hromskim hlasem volal „Tuž Ježišku, kaj sy?“

A potem už sem fičel ku stromku, kery byl až ku stropu obsypany baňkami a prskavkami a pod nim byla kupa darku, bo foter haviř měl dycki na svatki jakesyk ty premije navic. Skušeně zme ze segru ty měkě odkladali na bok a přetahovali se o ty tvrde, bo ona se tež rada hrala s Merkurem, ale myslim, že to robila temu, aby mě nasmolila.

Na jeden darek spominam eště neska s litosťu, bo sem se s nim pohral enem paru minut. Děda se ten rok rozhodnul, že jak mi mama s fotrem od narozeňa odpirali nuž, tuž mi ho prostě přyněse Ježišek. A tak sem v pěti rokach objevil v jedne zabalene krabce fajnu rybičku a rosvitil sem se jak foter na Mikulaša. Konečně sem pravy indyjan, bo mam nuž! A hned sem ho skušal přydělať kolem pasu. Furt sem se ho prohližal a obdivoval a potem mi ho děda pomoh otevřeť a ukazal mi, jak se palcem skuša ostřy. Fčil čekatě, jak napišu, že sem se ufiknul všecke prsty a temu mi ho zabavili, tuž ale uvažujtě – čim bych to fčil psal, no ni?

To bylo tak. Přectavtě se, jak všecy rozbaluju darki, v kisni hraje pohadka, sem tam se da foter s dědu po štamprli, mama segře ukazuje, jak omotať plinku kolem panenki a ja se skovavam za křeslem a skušam to ostřy. Naraz se divam na dřevjene nohi od křesla a cosyk mě napadlo. Jemně po nich přejedu a nic. Tuž trochu přytlačim a v tmavě hnědym laku se objevila světla ryha. Kurnik šopa, to je super! Muj darek funguje! Diki ti, Ježišku! Nikdo se mě něvšimal, tuž sem zaryl vic. Popelka zrovna tancovala na plese, to byla fajna akustycka kulisa pro moje dlubani – rozhodnul sem se totiž na tu křeslonohu podepsať – enem prvni pismena. Tuž jasne, že ni OO, bo to sem eště něbyl ten hajzel. Ten podpis moch přy troše fantazyje přypominať polamany stolek, ale aji srp ze zlomenym kladivem, bo rybičkovy nuž něbyl zrovna nejostřejši. A mě něnapadlo nic chitřejšiho, jak to dilo předvesť publiku.

Enem ten svatečni den mě uchranil od teho, abych něskončil jak ten Ježišek. S mamu to malem bechlo mezy darki, jak viděla tu odrbanu nohu. Z dalky už to něvypadalo tak pěkně, jak zblizka. Foter to vzal jako duvod dať se po dalši štamprli a babka hned hledala hnědu pastelku, aby to začmarala. Děda pravil, ať se kupime čokla, ať mame aji ostatni nabytek taki fajně ozdobeny. To mě ze segru celkem nadchlo. Mamě šla viditelně para z uši. Neměla daleko k temu nas s dědu zavřeť na verandě a pustiť, až vyraša prvni sněženki. No a svuj skvěly darek sem už potem nikdy něviděl. Dědovi mama vysvětlila, co su vhodne a něvhodne darki a pohrozyla mu, že eště raz cosyk take a něcha ho zavřeť do Opavy, babce přypoměla, že dědu musy kontrolovať štyryadvacet hodin deně a fotrovi zebrala flašku. No a segřyna panenka se musela na svoju pitvu počkat eště paru roku, až sem se raz něnapadně pojčal kuchiňski nuž. Tuž to je ale inši a ni moc vanočni storka.

Tuž fajne svatki!

Tuž co, zajima vas, jak se mam?

A mame tu koněc roka 2012 a esli stařy Maji maju pravdu, tak letos ušetřym za darki pod vanočni topol.

Kurnik šopa, co se všecko porobilo od te doby, co zme se čitali naposledy.

Všude kolem rostu baraki tajak děcka po sunaru. Nejvic na očach je ta japonska Fukušima. Měl to byť vrchol evropskeho umjeňa. Šak spominatě, no ni? Tuž co narobime, něvyšlo to. Potem tu mame to Tyjeto. Jak byli kdysyk stavbaře překvapeni, že je Ostrava poddolovana a slibovany mrakoškrab by se im začnul propadať do země… a naraz to idě. To su věcy. Tež sem slyšel, že zažite meno Ostravske Hradčana se ma změniť na Ostravska Katedrala. Tuž chcu vidět teho, komu by to nove meno přelezlo přes papulu. Ja, a tež mě pobavilo, jak se město tak dluho pravilo „Šak co, Tchasu dosť!“ s reklamovanim te činske dlažki na Masarykaču, až nam ten Tchas Ejfaž skrachoval. Tuž dal buděme zakopavať. A to ani nemluvim o Baniku. Chvilu krachuje, chvilu mu stavjaju novy stadyjon, aby měli pajtaši kaj litať, potem zas zustava na starym, kery už naraz zas vyhovuje standardum… Tuž kajnar aby se v tym vyznal.

Mame tu ale aji fajne věcy. V zologicke se narodil prvni česki minyslon Rashmi. Tuž vlasně dva. Škoda enem, že sameček něvydržel, bo pro pohlupave baby v robotě to byl enem dalši dukaz teho, že roby su odolnějši. Ja a doma sme tež probirali ty farmařske trhi, co tu včil mame. To je fajna věc. Ni, že bych tam cosyk ja sam kupoval, chraň buch, bo jak v tym nesu ečka, tuž mi to nechutna, ale mama chtěla prodavať přebytki ze zahrady, ekstra super bijo. Akurat že najem za stanek by byl asy vyši, jak vydělek za štyry rajske a osum papryk.

Ja, a naše dvě ostravske školy pro inteligenty se pry maju slučovať. Přyšel s tym dom Danek. Pry rok potrva jednani o novym meně. A přytym je to tak jednoduche – Ostravska škola baňska, no ni?

Ale vas asy spiš zajima, jak sem se měl ja, co?

Jak už sem nahryz teho Danka, tuž z teho je uspěšny školak. Akurat v učitelskim zboru neni moc oblibeny, bo každeho opravuje – někeřy spiš pravja, že otravuje. A my s Blanku? Jak se pravilo v jednym songu, kerym se mě snažila uvesť do bezvědomja každy večer mama, jak sem byl maly gizd „Pec nam spadla, pec nam spadla, kery nam ju postavi?“.

Jak už zme se domluvili, že buděme meškať spolu, dluho zme dyskutovali, esli je lepši Dubina a nebo centrum. Tuž mezy nami, vubec něchapu, čemu se muselo o tym dyskutovať, šak to je jasne, no ni? Ale jak baby začnu použivať seks jako argument, tuž stě v dupě.

Tuž sem se přestěhoval na Dubinu. Svuj stary kvartyr sem se ale něchal, bo zycher je zycher, a pronajmul sem ho. Syce mi měsyc trvalo, než sem ho dostal do pronaimatělneho stavu a popelaře mě od te doby moc radi němaju, ale nakoněc to vyšlo. S tym pronajmem je to ale enem mezi nami, bo o tym finančak něvi!

Vitě, jake to je, jak vas vyrvu z hnizda, kaj už matě fajně nastlane a vitě, kaj se chodi žrať a kaj smoliť? Byl sem z teho stěhovani taki cely rozhuštany, jak když usně kolotočař, kery ovlada husenkovu drahu. Měť segru naraz tak blizko, to tež neni žadna vyhra a tež chvilu trvalo, než zme se v tym kvartyře na sebe všecy zvykli. A tak se jaksyk stalo, že jak sem po nocach surfoval na tym interfernetě, semtam sem odepsal jedne kamošce, co měla doma problem, bo jeji chlop ma ikve překapavača na kafe z turecke burzy. Robil sem ji takeho onlajn amaterskeho psychogeologa. Ona se mi postěžovala na trubca, ja ji na stěhovani a měli zme take fajne suzněni. No a tak vam jaksyk nevim, jak je to možne, ale naraz z teho suzněni byla ve štvrtym měsycu! A to ani betlemska hvězda něvyšla! Kurdybele!

Dluho předluho zme to řešili, bo ja sem nevěděl, co robiť a ona nevěděla, co chce. Nakoněc se rozhodla, že ten jeji myslitěl neni nejhorši a pry je to stejnak jeho. Tuž jak jeho? Ja už sem se ale mezytym jako slušny Mirek Dušin nahlasyl Blance.

Včil asy už tušitě, že sem naraz byl rozkročeny nad dvumi robami tajak navaleny bezdomovec, co se snaži trefiť do kanala a nakoněc mě nechtěla ani jedna. Ale dobře mi tak! Na telenovely se ma člověk čučet v kisni a ni je skušať proživať doopravdy.

Tuž zas včil meškam sam, ale na Dubinu možu semtam opatrně zajet, bo Danek na mě visy jak něšikovny paragan na topolu. S Blanku mame mezy sebu napěti jak na korejskich hranicach, ale pomalu tu zymnu valku překonavame. Dumam, že na leto vymyslim jakusyk fajnu dovolenu, zaspominam na mlade roki a vemu je oba dva pod stan na Žerki, tuž to ich určitě potěši, no ni?

Ale eštěže tu mame věcy, kere se ani rokami neměňa. Polorozpadle jatka u Bauhausu a vyrabovana Ostravica – to su naše dvě ostravske istoty!

Tuž zas někdy zdař buch!

Kolorovana struska

Skoro dva tydně v dupě, v Dolni oblasti Vitkovic už vychladla struska rozžhavena do běla od nasmolenych ludi v sandalach a do dalšich Koloru zbyva už enem necely rok. Těšitě se tajak ja?

Asy už tušitě, že sem tam byl tež. Syce ni cele štyry dni, bo v patek mě vylapila mama, že je třeba zavesť na zahradu jakesyk bebechi. Marně sem ji vysvětloval, že bilet stal tajak horske kolo z Kauflandu. Tuž ale zadařylo se mi dorazyť aspoň na poslednich deset minut teho dredateho Bobika.

Tuž co bych tak napsal k temu novemu pavijanolonu? Hafo papira bylo potištěneho, kolik že chechtaku bylo do rekonstrukcyje naletych a jake to tam budě superextrabombastylistycke. Hafo travy, fajne cesty, opravene budovy. No povim vam, jak sem tam ve štvrtek vlez, tuž se mi zdalo, že sem předtym čital o inym areale. Bo hned po tym, co sem se zažil svuj prvni seksualni zažitek (svalnaty vratny mě kontroloval esli něpašuju v trenclach sodovku), sem zalitoval, že sem nědbal na varovani minysterstva pro Kolory, aby ludě něchali doma sandale, kroksy, či žabki a vyrazyli do areala v pohorkach. Na hlavnim place šutraki velke jak zanědbane hemerojdy. Tuž fajne – misto abych čučel na umělce, budu čučet pod nohi. Jak sem zdvihnul palu, tam to tež něbylo nic ekstra pro oči, bo ty zrezle baraki obtočene trubkami a železnymi zrezlymi žebřami mi moc optymizmu do žil něvlely.

Tuž sem se ho šel vleť do žil uměle za pědatřycet korun do ganc noveho plastoveho kališka, plus pajska za zalohu. Letos to vymysleli tak: aby ludě něrobili burdel vyhazovanim praznych kališku od škopku, něchali vylisovať hafo takich z tuhe uměle hmoty aji s takim uchem, aby se člověk moh vypity puliter pověsyť za okraj galat, jak chtěl zapleskať umělcum. Akurat to nědomysleli s tymi frontami, bo prazne kališki čepmajstřy brali a davali myť a deprem jak člověk dorazyl, začli čepovať škopek do čisteho.

Postavim se do prvni fronty a stojim a stojim a stojim – jak bych zežral modry prašek. Posuvalo se to rychlosťu jak když misto wede štyrycet šprycnětě na řetaz od kola patex. Nevim, esli to jaksyk suvisy s cenu, ale na řadu sem se dostal za pědatřycet minut. Tam celkem šikovna mlada robka, ale rychla jak brajlové korespondenčni šachi. Chvilu sem dumal, že bych se ty kelimki zebral hned zeštyry, ale banda za mnu už začla frflať, tuž sem zbalil jedno červene a valil za kulturu. Z prvniho dňa mi v ušach večer před usnutim duněl Babalet a Vlastik Redlu.

Jak už sem pravil, v patek sem dorazyl až na koněc Bobika. Co ten umi s tym pyskem a hlasyvkami! Po nim sem zabludil kusek vedle na jakehosyk meksyčana s garmošku. Ten mi přypomněl jedneho pajtaša, co hraval kdysyk u Šentala, jak se navalil, ruske častuški. Akurat že meksyčan se u teho vic šklebil. Asy měl v sobě vic tekily. Chtěl sem eště potem zajsť po pulnocy do teho plynojema, ale byla tam řada jak na espezetki na registru aut, tuž sem se dal na cestu jeden škopek a šel dom.

V sobotu sem dluho vyspaval, bo sem měl vyply tydlifon a něhrozylo, že by se mi dovolala mama s jakimsyk pohlupavym napadem – přyklad, že bych moch posekať zahradu, nebo vysadiť paru rybizu. Chvilu po snidani a počuměni do programu sem dumal, že bych se zašel zoptať teho holohlaveho potetovaneho synka z Refleksa, jak to je ze škodlivosťu te travy. Podle Milana ze šichty maryhujana s palu nic něrobi, ale jak čitam JxD članki, tuž bych pravil, že Milan něma až tak pravdu. Nakoněc sem se na to vyprdnul a zašel se v klidu na smažak do Indry. Šak mi stači trava, keru musym posekať na zahradě každy měsyc.

A bo šetřyť se musy, tuž sem se dal potem doma před akcyju třy velke fernety, ať ušetřym za škopki. Na braně mě někontrolovali, bo kdyby to kohosyk napadlo, zabiju ho fernetovym vankem. Na hlavnim place hral jakisyk regeman. To bylo fajne. Myslim, že by mi to huštalo bokami aji bez teho fernetu. Přydal sem se k jakesyk dredate děvuše oděne v dluhim batykovanym šatku. Chvilu sme se vlnili v rytmu, než sem přy blišim pruskumu zystil, že je to vcelku šikovny synek. Trochu mě natahlo, rozhlednul sem se, esli mě něviděl kdosyk znamy a valil sem co nejdal pryč. Kupil sem se na spraveni chuti škopek a valil na byvaleho poslaňca. Na Framusu sem se celkem sklidnil. A aji sem se trochu zařval „Umi!!!“, ale ludě na mě čučeli jak na vola, tuž sem se zašel doplniť kelimek.

Zbytek soboty mam taki trochu zahmleny, bo sem potkal jednu staru kamošku. Ta už ich tež měla jak ruski general vyznamenani a bo zme se dluho něviděli, pozvala mě na štamprlu. Po třeti pulce a zaspominani na stare časy ve škole sme se spolu šli chvilu pomotať dozadu na kantry workšok. Ale asy zme tam robili moc velki burdel, bo na nas jakasyk uvědoměla sudružka zavolala ochranku. Chvilu sem se snažil vysvětlovať, že za ty chechtaki, co sem dal za bilet, možu aji Světlikovi nalakovať přyčešek na červeno, ale asy mi moc něbylo rozumět. Bestyje nas vyvalili ven a ze zbytka večera se pamatuju chvilu na Stodolni a potem, jak sem se probral na hlavnim nadru ve dvě rano. Asy sem ju šel vyprovodiť na vlak, či kereho šlaka.

V nedělu sem se zařek, že cely den enem o kofole a enem Buty a tym pro mě Kolory letos skonča. Jak sem slibil, tak sem splnil, akurat na Butach začlo let, tuž sem se šel schovať do červeneho stanku a dal sem se aspoň jedno červene, jako taku tečku za letošnimi Kolorami.

Tuž povim vam, něbylo to nejhorši, ale hrad a Černa luka minule, předminule, předpředminule atakdal byl lepši. To moch člověk zajsť aji dom, bo to bylo blisko, něbyl zavřeny v klecy a němusel hleděť kaj šlape aby se něrozbil pysk. Tuž uvidime, co s tym zrobja napřesrok.

Ludě drazy, pozor, hlašeni!

Osum roku mi bylo bloguje.cz domovem, lužkem, stolkem, huštacym křeslem, bichlu před spanim, …

Letos se barabi, keřy to před časem kupili rozhodli, že dosť bylo blogovaňa a šlak všeckich tref, my prostě končime a hotove. Hafu nasmolenych ludi zustaly enem oči pro plač.

Naštěsti synek, kery to cele zrobil, spravoval, potem prodal, chvilu u nich robil a potem šel po svych, vymyslel, jak dobre zachovať na věčne časy a nikdy inač.

Něbudu to prodlužovať, bo jednak nejsem vlasove studyjo a bo technycke dřysty prdy nikoho nězajimaju. Všecke stare dřysty budu od fčilejška na nove adrese http://denik.ostravaka.cz.

Nove dřysty, esli semtam cosyk vypustim z travicyho traktu, budu na stejne adrese.

Miru zdar!

Peefko 2012

Do noveho roka přeju všeckim hafo uspěšně sjetych kopcu!

Do noveho roka přeju všeckim hafo uspěšně sjetych kopcu!

Pruda z Ostravy

Paru upřymnych slov pro pana Břetislava Uhliřa z Moravskosleskeho Denika k jeho članku.

Zdravim do Denika!

Rano sem se dostal přy čitani Internetu na stranku s vašim rozhovorem s pajtašem, kery se pravi Ruda z Ostravy.

Pan Kavalčik už zapomněl, jak se dostal na vysluni tym, že ukrad moju historku „Jak mama dodrbala mikrovlnku“, s keru vystupil na HBO bez teho, že by se zoptal skutečneho autora a potem měl eště blbe pindy v majlach, jak sem se mu ja, aji ludě z Repronysu ozvali, že autorske prava plaťa pro každeho (emajlova „dyskuse“ k dyspozycy). Čert to vem a šlak ho za to tref.

Ale!

V žadnym přypadku se něpřeju byť spojovany s nim žadnym spusobem. Temu vas prosym, vypusťtě v tym jeho životopise ve větě „Michal Kavalčík, známý pod přezdívkou Ruda z Ostravy nebo Ostravak“ to „nebo Ostravak“ bo on je spiš pražski herec, než pravy ostravak. Navic Ostravu ani nězna, bo enem chumaj by moch spivať ve svojim slavnym songu „Kdysyk sem byl hornik, ja na Dubině faral“. A esli mu kdosyk přezdiva Ostravak, tak možna enem on sam.

A esli cytitě z mojeho emajlu nasratosť, tuž ja, matě pravdu.

Děvucham a synkum z Myrona!

Zdař buch, robki a syncy!

Včerejši večer byl fajny. Enem sem se něnapadně zavrtal do křesla a už to začlo. Celu dobu sem se fajně bavil. Syce sem podvědomě posluchal každe slovo a každu změnu v songach oproti mojemu „překladu“, ale tych paru lepši upravenych, aby se vlezly lepši do pysku, mi až tak něvadilo. Hercy skvěli, scena super, všecko se mi libilo (aji přestavka, bo ku koňcu už sem to němoh vydržeť, bo sem se dal doma na odvahu dvě kofoly s rumem). Enem spěv chvilkami kolisal a synkum něbylo moc rozumět, ale to se beztak vybrusy časem.

A hlavně – jak se ten synek s nohu v gipse rozletěl proti stěně a bechnul sebu na zem, cele divadlo čumělo jak odborařy na cyglisty. Klobuk dolu aji s přyčeskem před nim, že to odehral. Zdravim! A vlasně zdravim všeckich z Myrona.

Akurat sem zaslechnul roby kolem sebe, že stě tam měli asy taku jednu technycku chibu. Jak syncy na koňcu odhodili ty helmy, jakisyk gizd v zakulisy pustil světla divakum přymo do pysku, tak něbylo nic vidět.

Na zavěrečne děkovačce sem se ja hňup malem zdvihnul, prodral se sedicymi luďami a vylez na podyjum.

Eště raz: dik a klobuk dolu před vami!

Hole dupy v Myronu

Peefko 2011

Všeckim věrnym aji něvěrnym přeju enem štěsti do teho Noveho roka!

Všeckim věrnym aji něvěrnym přeju enem štěsti do teho Noveho roka!

Neni ostravak jak ostravak

Nědavno sem slyšel chlopy v robotě dřystať cosyk o tym, že pry tajemny Ostravak kandyduje na prymatora. Honem sem letěl na vecko mrknuť se, esli to mam fakt napsane na čele, bo se mi o tym semtam zda. Šak jak može kandydovať meduzovita manička, tuž čemu ni ja, no ni? Čelo čiste, krom jedne spominky z děctvi, tuž sem se něnapadně poptal, o co idě. Tuž pry syncy a děvuchi z teho magazyna se chistaju kandydovať. Raz sem ten magazyn čital, jak mě protahlo žradlo z kantyny. Jak vitali prymatora bilbordami v Ostravě, že pry meška kajsyk na dědině. Tuž něbylo to uplně zle čitani, i když se myslim, že každy može meškať, kaj chce.

Tuž ale jedno mi neni jasne: su to novinařy převlečeni za polityki a nebo politycy převlečeni za novinaře? A bo to nevim, tuž je rozhodně voliť něbudu. A aji jak vim, že na to meno němam kopyrajt, zda se mi, že na nim trošku parazytyruju.

Abych enem naprazno němlel bantem, ja kdybych byl prymatorem, tuž bych:

  • něchal chodiť měšťaki enem pěški, ať poznaju svuj rajon a ludi v nim
  • chtěl těžke chechtaki za tu zdupčenu dlažbu na Masarykaču
  • podporoval bysem take ty male podnikatěle v centru (bo baj cukrarny je v centru třa jak byk)
  • ty zhnilotiny, co stavjaju bicyklostezki, bych popohaňal eletryckim bičem, bo to je tu pro ostudu
  • staral bych se, čemu se něstavi ten mrakodrap u Naměsťa republiki, jak tam posekali všecke stromy
  • čemu se něstavi to megalomanske dilo u Indřycha
  • no a hlavně – na moje narozki bych zařydil, aby z teho bruzdališťa pro cygoše na Masarykaču těklo misto vody pivo

Tuž co, ludě? Mam do teho isť?!

Kurde? Tuž to ani omylem!

Pro tych, co zapomjeli a posylaju mi emajly, jak se mi fajně vydařyl ten song s tu blonďatu klavirystku přypominam, že s tym vlasatym plagijatorem nemam, neměl sem a ani měť něbudu ganz nic společneho.